Podrobně o domácí výrobě jogurtu

Jogurt

Jsem vždycky na rozpacích rozdávat nějaké rady, obzvlášť tady, když vidím nadšení lidí vyrábět si svoje vlastní potraviny, což je obdivuhodné a mně osobně velmi sympatické. O to horší je, vidět, že zejména někteří mají o problematice tak trochu rozostřené představy. Nechci se nikoho nějak dotknout, nebo od výroby přímo odrazovat. Jak s oblibou říkají IT specialisti o nás uživatelích, když si někdo stěžuje na nefunkčnost PC : „Chyba je vždy mezi monitorem a židlí.“. Ano, ale nikdy už nedodají, že téměř vždy pramení z nevědomosti nikoliv z blbosti a to je velký rozdíl.

 Nemyslím si, že by některé jogurtové kultury byly vysloveně špatné. Pár jsem jich vyzkoušela (ať už kdysi podpultovku z Mykoprodukty, Milcom, dovezené z Německa, Hansen, Coquard (Lambda), Bulgaricus), fungovaly všechny. Každému vyhovuje něco jiného a to je prostě nepřenosné. Nejlepší jogurty co jsem kdy ochutnala, byly nekomerční od domorodců, v jedné odlehlé oblasti v Bulharsku a potom ovčí jogurt v horách v Rumunsku. Ti co je vyráběli neměli žádné očkovací kultury, nikdy nebyli dál než ve dvou sousedních vesnicích ale jogurt byl famózní. Takový jogurt je pro mne při výrobě nejvyšší metou, i když vím, že nemám šanci :).

 Dalo by se říct, že výroba jogurtu je jednoduchá jak facka a nic se na ní nedá zkazit. Jednoduchá opravdu je, ale pár věcí se zkazit dá, pokud se nedodrží jistá pravidla. Zastávám názor, že když člověk ví co se při výrobním procesu děje a proč se tak děje, má mnohem větší šanci dobrat se k nadprůměrným výsledkům a nedopouští se tolika chyb.

 Pokusím se to nějak  „lidověji“ vyložit (odborníkům by asi vstávaly vlasy hrůzou), ale vydá to asi na seriál.

 

 Tak jak jsem si pročítala fórum a články o jogurtu, různé potíže „hobbíků“ při výrobě, mám pocit, že zde panuje jeden ústřední problém. A sice nereálná očekávání versus skutečné možnosti. Tím myslím, že všichni prahnou po tom vyrobit si jogurt „jako je kupovaný“ (to se zas pro změnu ježí vlasy mně:) ) Pojmem „jako kupovaný“ je patrně myšleno, nevím jak bych nazvala správně …kašovitý, hustý? (Dostávám nápovědu- v reklamách říkají hustý, krémový- toho se budu držet :), jako opak budu používat „jogurt přírodní“). Pro celkové pochopení se bohužel nevyhnu letmé sondě do historie.

Odkud pochází jogurt?

Slovo jogurt původně pochází z turečtiny. Většina kysaných mléčných výrobků a specifických druhů sýrů pochází  z oblastí  Jihovýchodní Evropy a částí Asie  (Balkán, Mongolsko, okolí Kavkazu …). Vznikly někdy v roce „raz dva“, domorodé obyvatelstvo nepobíhalo s teploměry, sušeným mlékem, natož pak s modifikovaným škrobem, práškovou želatinou a pytlíkem lyofilizovaných kultur, ale naopak, kultury pocházely z přirozeného prostředí. Většina těchto produktů vznikla čirou náhodou. Např. kefír údajně vzniknul v pohoří Kavkaz. Místní pastevci používali k uchovávání vody vaky ušité z kozích kůží. Jednou někoho napadlo, že by ve vaku mohl převézt mléko. Vak naplnil, zašpuntoval a několik dnů putoval na koni do údolí. Po odšpuntování se mléko nedalo skoro nalít, nějak zhoustlo, už to nebylo mléko. Když ochutnal, zjistil, že je to velká dobrota a byl na světě kefír :). Mikroorganismy obsažené v kozí kůži kolonizovaly mléko a za průběžného protřepávání během jízdy na koni mléko přetvořily. Tím vznikla ona pověstná kefírová zrna. Proto se kefír v průběhu zrání má protřepávat. Přesné úplné složení mikroorganizmů pravého kefíru nebylo dodnes údajně zcela rozluštěno.

  U jogurtu to asi bylo tak nějak podobně, někde něco zkyslo :). Základní kultury, „Streptococcus salivarius supspec. thermophilus“(ST) a „Lactobacillus delbrueckii supspec. bulgaricus“(LB), byly z jogurtu poprvé izolovány na počátku 20tého století v Bulharsku. Proto je tento jogurt všeobecně nazýván „BULHARSKÝ“ (BJ). Tato kombinace kultur je považována za základ – pravý, přírodní jogurt. Pokud je na kuluře napsáno např. jogurt bulharského typu, vždy se jedná o tento. Je dostatečně aromatický, pro někoho může být kyselejší, někdo naopak kyselost preferuje. Po vyzrání v nádobě má pevnou strukturu, při narušení  povrchu např. lžící  začíná vystupovat syrovátka, po rozmíchání – narušení struktury a vyloučení syrovátky zcela logicky musí zřídnout.  ŘECKÝ JOGURT = smetana + kultury BJ, díky tuku je mnohem hustší, řekla bych i mírně táhlejší, ukrutně dobrý a ukrutně kalorický. BJ (případně i ŘJ) je jediný možný produkt hodný označení pravý jogurt. Za ideální poměr obou kultur  ST:LB je považován 50:50 //Jedině možné je to, co je vidět např. u produktové řady j. kultur Lambda, kde se „laboruje“ s poměrem obou kultur    „Lambda3“ = 50:50,  měla by být nejvíc kyselá, u dalších variet (Lambda5 – Lambda15) se poměr mění. Tím se dá mírně upravovat kyselost a konzistence a hlavně u některých variet je poměr vyladěn speciálně pro ovčí nebo kozí mléko//. 

 Z toho plyne, že u základní jogurtové kultury by výrobce neměl hrát roli – pokud to není vysloveně nějaký šunt. Troufám si říct, že to co je dnes u nás na trhu  od renomovaných výrobců pro maloobchodní odběr, šunt není. Ať už z ČR (Milcom), Holandska, Francie nebo Bulharska.

 V průběhu 20tého století /když se přidržím středoevropského typu jogurtu/ byly základní kultury různě obohacovány o další kmeny kultur. Dnes jsou v módě probiotika. Druhá polovina 20tého století zaznamenala prudký rozvoj mléčných produktů ve velkovýrobních podmínkách. Aby to bylo vůbec proveditelné, muselo se složení jogurtu přizpůsobit. Začala se také na scéně objevovat racionální strava, tudíž  vysoký obsah tuku byl nežádoucí. Z odtučněným mlékem se krom nevalné chuti také špatně pracovalo. Mělo nízký podíl sušiny. Nevím kdo, ani přesně kde, ale „někdo“ přišel na způsob tzv. zvyšování sušiny přídavkem sušeného odstředěného mléka. Nepovažuji to za přímo nesportovní. Zvýšil se tím i podíl bílkovin. Není to nijak škodlivé. Nedoporučovala bych ale používat polo a hlavně plnotučné. Mohlo by negativně ovlivnit chuť jogurtu. Pokud si vzpomínám přidávalo se cca okolo 4%.

            V 80tých letech jsem brigádničila v mlékárně, kde se také vyráběl jogurt. Pokusím se popsat výrobu. S tím přichází na řadu důležitý bod při výrobě jogurtu všeobecně. ČERSTVÉ MLÉKO NA JOGURT MUSÍ PROJÍT VYSOKOU PASTERACÍ. Je třeba aby bylo zahřáté minimálně 90 – 95°C po dobu 5 min., pak zchladit (je možná i varianta 80-85°C /30 min.). V receptech většinou bývá uvedeno, že je lepší použít pasterizované a homogenizované, ale není to nijak zdůrazněno a vysvětleno, takže se toho zdaleka ne všichni drží a  zahřívají na mnohem nižší teploty, někteří jsou přesvědčeni, že čerstvé je prostě lepší. Na sýry ano, nikoliv na jogurt. Záhřev má trojí smysl. Jednak likvidace mikroorganizmů a deaktivace inhibičních látek ale zejména přeměna struktury bílkovin tzv. denaturace, což je pro vytvoření pevné struktury jogurtové sraženiny ZÁSADNÍ. Pokud někteří nedodržují, není se pak čemu divit, že jogurt je řídký, nebo že se táhne. Netřeba kvůli tomu začít studovat biochemii a následně se z toho zbláznit. Brát to prostě jako holý fakt, mléko se zahřát musí. V pradávných dobách bylo mléko na jogurt převařováno. Pasterizace je přece jen lepší kvůli zachování chuťových vlastností mléka.

 Na jogurt je proto s úspěchem  možné použít i obyčejné mléko z obchodu s prodlouženou dobou trvanlivosti (v krabicích i lahvích), které už vysokou pasterací ošetřeno je, dá se vyrobit i z UHT. Experimentálně vyzkoušeno. Struktura byla ucházející, ale měl chuť UHT mléka, což mi docela vadilo.

 

Průmyslová výroba

(způsob při nižší teplotě)    Takže čerstvé mléko +sušené mléko se v zásobníku/ tanku  zahřálo, pak zchladilo na teplotu cca 32°C, přidala se kultura, nechalo se zrát, potom se odebral vzorek, změřilo se pH (tím se určovala konečná zralost). Pokud bylo vyhovující, jogurt se míchadlem rozmíchal (bílý jogurt), v případě ochuceného se ještě přidala ovocná složka   – protlak. Tenkrát nebyla móda kusového ovoce, takže otázka zahuštění sušeným mlékem byla i  celkem namístě, aby ovocný protlak v příliš tekutém prostředí neklesal na dno kelímku. Jogurt se pak rychle zchladil na 21°C (to si pamatuji přesně), stáčel se soustavou trysek do kelímků, na které bylo následně natavováno víčko z alu folie a na platech kelímky putovaly do chladicí místnosti. Kde proběhlo ukončení zrání a ztuhnutí. Teplota myslím okolo 5°C (byla tam  pěkná kosa). Jogurt byl naprosto vynikající, krémový, s živými kulturami. S trvanlivostí ale jen několik dnů. Je to způsob výroby jogurtu „při nižší teplotě“. V té době se dělal všude +-podobně. V mých očích je to poslední opravdový „kupovaný“ jogurt, který uznávám, krom předchozích legendárních jogurtů v baňatých skleničkách, OVOŽELÉ a smetanového s jahůdkou :). V domácích podmínkách jsem nikdy nezkoušela, ale v jogurtovači by se s úspěchem vyrobit dal. Jako ideální kultura mi na tento jogurt připadá Milcom. Je to v podstatě mlékařský výzkumák a kultury od nich brali všichni. Myslím, velké mlékárny berou dodnes, kdo má rád český jogurt, netřeba vyhledávat jiné. V zásadě by se daly použít jakékoliv jiné kultury, záleží co má kdo v dosahu.. Obávám se, že bez přídavku sušeného mléka se oné „husté krémovosti“ dosáhnout nedá. Vzhledem k tomu, že nevlastním jogurtovač, nemohu vyzkoušet.

 Celý vtip spočívá v tom, že se jogurt před zchlazením a konečným ztuhnutím šetrně rozmíchá a pak co nejrychleji zchladí na 21°C, uzavře do obalů a rychle zchladí na 5°C.  Nedoporučovala bych ale mixovat při vysokých obrátkách. Už vůbec ne noži tyčového mixeru. To by jogurt neztuhnul nikdy.  Míchadlo připomínalo spíš metly u starého robotu ETA, ale rychlost nebyla nijak závratná. Pravděpodobně by byla vhodnější šlehací metla na nejnižší otáčky, když už, ale i to je otázka, zda vůbec mixovat. /Zchlazení na 21°C bylo kvůli kelímkům, v jogurtovači mi připadá skoro jako zbytečný mezistupeň, obzvlášť při následném přendání např. do skleněných nádob./

O tom co se začalo dít v 90tých letech se ani nechci rozepisovat. Stačí si přečíst etikety. Hustota „hustolesu“ se dá dosáhnou jenom pomocí nějakých dodatečných zahušťovadel (jen částečně vysokým obsahem tuku) a hlavně většina jogurtů není živých, protože trvanlivost 6 týdnů…..co k tomu říct…

 

  Sama vyrábím jogurt způsobem „vyšší teplota“ většinou 45°C. Po hustotě a krémovosti nijak zvlášť neprahnu :). Upřednostňuji přírodní a hlavně to prospívá našim bříškům. Je to asi generační. Ale chápu, že obzvlášť děti, když jsou na něco navyklé těžko přijímají změnu.  Překapávání považuji za dobrý nápad :).

 Způsob výroby je zhruba v principu takový jak popisují všichni. Takže sušené mléko nepřidávám, 2 l plnotučného mléka zahřát ve vodní lázni na 45 °C, přidat kulturu (není dobré dávat kulturu do studeného a pak ohřívat). Rozdělit do skleniček po 200 ml + jedna sklenička očkovací, uzavřít, dát na pohovku, přidat 2 zavařovací sklenice naplněné vodou teplou cca  do 53°C, přikrýt péřovým polštářem a dekou. Nechat zrát, pak zchladit v lednici. Opravdu je nejlepší až tak třetí den.

 

Teplota

   Jisté úskalí vidím v tom, že někteří přidávají k jogurtu nádoby s horkou vodou jako např. zmíněné zavařovačky, termofory…. což je v pořádku, nesmí se to ale přehnat s teplotou. Pokud by ve sklenicích byla voda vyloženě vroucí, třeba 85-95°C a zavařovačky by byly v přímém kontaktu s nádobou s jogurtem, mohl by nastat problém. Teplota sice postupně klesá, ale pomalu. Je třeba si uvědomit, že u termofilních kultur je optimální teplota zrání cca něco přes 40°C, „Lactobacillus delbrueckii supspec. bulgaricus“  má optimum na množení 40-45°C, kritická hodnota teploty pro přežití v mléce je 65°C. „Streptococcus salivarius supspec. thermophilus“  má optimum 37-43°C a při teplotě 60°C přežívá pouze cca 30 minut.  Tyto dva mikroorganizmy jsou v kvasném procesu ve zvláštní symbióze – vzájemně spolupracují. Nejdříve ST vytváří látky, které podporují rozvoj LB, ty naopak produkují látky, které umožňují další následnou činnost ST. Jestliže teplotu zvýším, neznamená to, že bude jogurt zrát rychleji, naopak se zrání zpomalí. Pokud bude překročena teplota „přežitelnosti“ jednotlivých mikroorganizmů, už to chuděry nerozdýchají a zajdou (ať už jedna složka nebo obě). To může být jedna z příčin proč i po 12ti hodinách jogurt netuhne vůbec, nebo je řídký. Brebery se přestaly množit, nebo se množí hodně pomalu, nepožírají složky mléka. =  kvasný proces neprobíhá.  S teplotou je proto dobré řídit se návodem ke kultuře. Je lepší se smířit s tím, že bude „zrát“ déle, ale s vynikajícím výsledkem, než  kratší dobu s výsledkem nechutná „břečka“.

 U „peřinové výroby“ je teplota celkově ústřední tématem. Přesněji řečeno, u tohoto způsobu není absolutně možné pokaždé udržet stejnou teplotu ani stejný teplotní průběh u jednotlivých výrob /zrání. Zkrátka pokaždé to může být jinak. Záleží na spoustě faktorů, např. jaká je teplota v místnosti apod. Pokud jsou podmínky hodně proměnlivé, i když budu nechávat zrát pokaždé 10 hodin, nemusí být jogurt vždy stejný (mám na mysli kyselost). Zrání v peřinách právě z důvodu teplotní nestability musí probíhat o dost déle než v jogurtovači. Není nic divného nechat jogurt zrát i déle než 15 hodin. /Jediná nutná věc je načasovat si výrobu na rozumnou dobu, to platí obzvlášť pro ty, co nejsou přes den doma. Ve 2 hodiny v noci kvůli jogurtu nikdo z pelíšku vylézat asi taky nebude./ Výkyvy v kvalitě jsou proto nesprávně přičítány kulturám, ale ve většině případů to tak není. Mají na svědomí teplota (ať už vysoká nebo nízká) x doba zrání.

 Vůbec nejsou špatné „termomísy“ (v kombinaci s peřinou). Vyrábí se  o obsahu od 1 l až po 5,5 l .

 

Kyselost

 Kyselost jogurtu je obecně dána dobou jeho kultivace/ zrání. Pokud se mi zdá moc kyselý, není nic jednoduššího, než při příští výrobě zkrátit dobu zrání. Když jsem nechávala zrát např. 9 hodin a zdál se mi kyselý jak citron, nastavím si příště na budíku zvonění za 7 hodin, a po 7 hodinách ochutnám, pokud jsem spokojená, dám chladit, když se mi zdá málo kyselé, přidám čas, pokud je to naopak stále kyselé, příště dobu zrání snížím ještě víc na 6 hodin, v krajním případě mírně snížím očkovací dávku.

 Jestliže je jogurt kyselý málo, zvýším dobu zrání, v krajním případě příště zvýším očkovací dávku.

 Když člověk pracuje s jednou j. kulturou dá se to vyladit, dobrat se k téměř ideálnímu výsledku a pak se toho držet. Přejít ve zcela rutinní záležitost. Není to tak složité. Ale vyžaduje to trpělivost, zvlášť zpočátku. Vůbec není od věci si o průběhu výroby dělat poznámky.

 

  Co se týká kultur, momentálně používám „bulharský jogurt“ od Bugaricusu. 1 sáček (1 g)na 1-5 l /10x přeočkovat, za 50 Kč = na 50 l (Mám v dosahu – prodává se v automatu na lahve na mléko, vedle „mechanického cecíku.“). Vzhledem k tomu, že vyrábím ze 2 l, odeberu cca 1/2 sáčku, druhou urychleně přesypu do uzavíratelné nádobky, aby breberky nezvlhly, dám do mrazáku. 1 l mléka zahřeji na 45°C, zaočkuji kulturou, rozdělím do 10 nádobek po zhruba 100 ml, uzavřu, dám zrát tak jako běžně jogurt přes noc, ráno dám vychladit do lednice. Tím získám 10 dávek očkovacího provozního zákysu na 2 l (asi by šlo na 2,5 l, ale počítám dávku jistoty :)). Jednu nechám v lednici a pracuji s ní dál, vyrobím jogurt a přeočkovávám dokud to jde (nechávám si vždy 1 očkovací skleničku jogurtu180 ml v lednici – taky by asi stačilo méně), ostatních 9 dávek provozních kultur zmrazím při -18°C, ** když mám pocit, že kultura zeslábla, použiji z mrazáku, zmražené dávám do zahřátého mléka rovnou. Z jednoho balení kultur na 50 l se dá takto vyrobit asi 400 l jogurtu. Myslím ale že by se dalo i 500, ale holt mám ty svoje „dávky jistoty“ :). Za předpokladu že má člověk celoročně v provozu mrazák, nemusí být náklady na jogurtovou kulturu vůbec významné. Provozní kultura jakákoliv, obecně se mrazit dá naprosto bez problémů ať už mezo, termo, smetanová…Ve velkovýrobě se to už asi moc nedělá. Navíc moderním trendem jsou dnes sušené,vysoce koncentrované kultury hluboko zmražené, uchovávané při teplotách pod -40°C určené k přímému zaočkování. Zákazník si žádá  identický výrobek /jogurt/ při každém nákupu, bez jakýchkoliv chuťových výkyvů.

** Je samozřejmě možno kultivovat v jedné nádobě a očkovací dávky potom rozdělit třeba do pytlíčků se zipem a zmrazit. Je potřeba si najít „něco“ (nádobku,…), co je nezávadné, dá se uzavřít, nepřisává vzduch a snese mrazák. Je také možné si očkovacích dávek vyrobit méně, záleží na vaší následné produkci.**

       Pokud by chtěl někdo použít metodu mražení, doporučovala bych si nejlépe vyzkoušet v malém množství. Zkusit si nejdříve zmrazit obsah jedné očkovací skleničky (fungující, ověřené) zda vám metoda bude vůbec vyhovovat. Je to úplně stejné jako u plísňových sýrů. Většinou se každý vrhne do množstevní produkce bez toho, aniž by si ověřil, zda je to  vůbec pro něj vhodné. Pořídí si co největší balení kultur aby ušetřil, což logiku má, ale pak jsou z toho obvykle nešťastní, nedaří se jim to, nejsou schopni odhadnou množství kultur atp. Jsou zklamaní, kultura skončí na dně mrazáku nebo rovnou v koši. Ve finále takto člověk prohospodaří mnohem víc. A nemuselo by to tak být. Úplným začátečníkům bych doporučovala co nejmenší balení, aby si mohli dávku pohodlně rozdělit, viděli jak vypadá dávka na 10 nebo 5 litrů, 1/4 nebo 1/5 se dá snadněji odhadnout než 1/500. Naučili se s kulturami pracovat, poznali co je reálné a co ne. Až když se jim výrobní proces bravurně daří a jsou si jisti, že je to bude bavit i nadále, má smysl kupovat větší balení.

Přeočkování 

  Přeočkování je jak vidno kapitola sama pro sebe. Někomu se daří, většinou ale ne. Nějak nevím kde začít. Mám pocit že zrovna u tohoto tématu je problém „mezi monitorem a židlí“, přesněji někde na dráze mezi dveřmi výrobny kultur a skleničkou jogurtu. Ať už jde o přepravu, prodejce nebo nás konečné spotřebitele. V případě, že je to způsobeno nevhodným skladováním (vysoká teplota po delší dobu), nebo člověk vychytne nějakou vysloveně špatnou šarži…s tím se opravdu nic dělat nedá. To by se myslím projevilo už v první generaci. Vzhledem k tomu, že stížností je poměrně hodně, se mi spíš zdá, že „pes je zakopán“ někde jinde.

          Jeden problém byl vysloveně v nedostatečné očkovací dávce (je možno si pro jistotu odložit jogurtu trochu víc).

          Další může být v tom, když nějak tepelně „přilikviduji“ už v první generaci, těžko vykultivuji  úžasnou druhou.

          Pak může být problém životnost očkovací dávky. Nedá se počítat s tím, že mi v lednici vydrží jen tak 2 měsíce. Pokud nevyrábím pravidelně v rozumných časových intervalech, je lepší dávku zmrazit.

          Další věc, která není úplně ve všeobecném povědomí, se týká lyofilizovaných kultur – sušených mrazem – těch v pytlíčcích. //Jediný návod, který se tohoto tématu alespoň dotýká je paradoxně Bulgaricus // A sice, lyofilizované kultury mají delší dobu nástupu účinku, rozvoje, než se začnou množit….nevím jak bych jinak nazvala. To znamená, že právě první generace by měla zrát nejdéle./ Nikde už ale není uvedeno, že kultura by se měla plně „usadit“, „vystabilizovat“ až při dalších generacích* (Jestli si to ovšem dobře pamatuji :)). 

Jinak už opravdu nevím…

  Příkladně Holanďané měli vyšlechtěnou jogurtovou kulturu, která se dala přeočkovávat minimálně 15x. (Myslím že jsem v minulosti zahlédla dokonce v nějakém českém nebo slovenském e-shopu.). Takže v těch kulturách to fakt asi není…. Jako pravděpodobnější mi připadá, že problémem je kumulace výše uvedeného.  

Moje dedukce na nalezení příčiny prostě nestačí :).

 

*Nejčasnější nástup rozvoje mají v mléce „tekuté kultury“ – tzv. čerstvé. Milcom/Laktoflora vyrábí pro velkovýrobu. Jedinou tekutou pro malo je jogurtová  – myslím na 10 nebo 20 l a pak Camembertská . Údajně na objednávku lze i jiné sýrové v menším množství. Zásadní nevýhoda tekutých kultur je jejich životnost – pouze několik dnů, což se částečně dá obejít mražením.*

 Sedmero jogurtových přikázání 

 Používejte vždy vysokopasterizované mléko.

    1. Dodržujte teplotu při očkování.
    2. Nepřekračujte teplotu při procesu zrání viz. návod.
    3. Kontrolujte kyselost (pH), případně prodlužte dobu zrání, nebo naopak zkraťte příště.
    4. U výroby „při vysoké teplotě“ / zrání rovnou v nádobách – s nádobou nekvedlejte, necloumejte, do lednice přemisťujte co nejšetrněji (neporušit sraženinu).
    5. Ke kulturám se chovejte s láskou, mateřsky a ne macešsky :), jsou to přeci jen živé organizmy a jakékoliv nepřístojnosti vám jen tak nedarují.
    6. Buďte trpěliví, trpěliví, trpěliví :).

O kysaných mléčných výrobcích se více dočtete v 2. čísle Mlékonoše se zaměřením právě na veškeré kysané mléčné.

Recepty, ve kterých použijete jogurt

Ovocný koláč

34 comments on “Podrobně o domácí výrobě jogurtu

  1. Petra Slavíčková

    19.10.2017 at 8:16 Odpovědět

    Dobrý den, děkuju Vám za článek. Můžete mi, prosím, poradit, jak překapávat 2l jogurtu přes noc v lednici? Nechce se mi používat plátýnko, nevěřím, že po vyprání v něm nezůstane prášek na praní.
    Předem děkuju a přeju, ať se Vám dílo daří 🙂
    Petra

    • Petro, máte několik možností. Nejjednodušší je vyprat plátno bez prášku na praní – takto funguju já. Horká voda případně chvíli vyvařit – vše bez prášku. Druhá možnost je cedník -velmi jemný, ale na 2 l jogurtu na našem trhu seženete jen tento – https://www.tomscheese.cz/Filtracni-trychtyr-na-mleko-s-vymenitelnym-sitkem-PROFI-prumer-28-cm-d382.htm Je dražší, ale vynikající.

      Lze využívat i různých filtrů, ale nemám zkušenost s jejich rozpadem během překapávání. Ty se pak dají vložit i do hrubšího síta.

    • Pouze doplním, na filtraci mléčných produktů (tvarohová sraženina a spol.) se dá jednorázově použít i netkaná textile např. Perlan. Lze zakoupit i běžně v lékárně, případně ve zdravotnických potřebách. Prodávají ho jako přířez v několika rozměrech, nebo i v rolích s tzv. perforací – s možnosti odtržení dílu určitých rozměrů. !!! Je třeba si dát velký pozor, aby se nejednalo o nepropustnou laminovanou variantu Perlanu, která se také vyrábí !!!
      http://www.vyroubal.cz/?cz_pouziti,9

  2. Nejjednodušší je výroba jogurtu v jogurtovači, ne? Teda já ho mám (tedy fermentor kuvings – je i na sýry výborný) a je to skoro bez práce.

    • Brzy vyjde druhé číslo Mlékonoše ohledně kysaného mléčného, kde jsou jogurtovače a fermentory podrobně popsány. Nebudu se proto úplně rozepisovat, ať na časopis něco zbyde :), ale není to tak přesné, jak píšete. Nejjednodušší v čem? Jednoduchost jogurtovače je v jeho spuštění a udržení správné teploty. Pokud ovšem vyrábíte např. pro šestičlennou rodinu, jsou jogurtovače na trhu většinou malé, navíc je skoro zbytečné ho zapínat na el. když stejnou funkci splní i jakákoli bedna s polystyrenem, peřina, deka.

      Je to jasně jednoduché, ale má to specifika – musíte chtít jogurt v malém množství a v malých skleničkách. Zapomenete vypnout úpně stejně jako vyndat zpod deky, tam vám to práci neusnadní. Takže za mě – raději začít bez a ušetřit šestset za jogurtovač a postupně si uvědomit, zda jsem případ, kdy zrovna mně pomůže a bude pro mě opravdu přínos, nebo jen bude ležet na polici a zabírat místo.

      Něco jiného je použití jogurtovače pro fermentovaání kultur, ale tam zase chybí u ekonomicky schůdných fermentorů nastavení teploty.

  3. Dobrý den, předem děkuji za velmi cenný článek.
    Také jsem začal s domácím jogurtem a kulturami od Bulgaricusu.
    Mám dotaz ohledně toho mražení očkovacích dávek.
    Vše jsem dělal jako Vy- první jogurt z kultury jsem rozdělil do skleniček, jednu nechal v lednici na další jogurt a zbytek zamrazil.
    Nyní nadešla doba použít zmraženou várku na další jogurt. Vy píšete, že rovnou zmrzlé dáte do vlažného mléka.
    Já jsem ale nechal roztát při pokojové teplotě. Po roztání se z toho stal takový divný tekutý „blivajz“ , který jogurt moc nepřipomínal. Nicméně jsem to promíchal a zaočkoval tím mléko.
    Ani po 4 hodinách v klidu však jogurt nezačal tuhnout. nechal jsem jestě několik hodin. Nakonec to sice jakž takž ztuhlo, ale jogurt je takový divný jak konzistencí tak chutí.
    Myslíte ,že problém byl v tom , že jsem to nepoužil jako vy rovnou zmrzlé do mléka ?
    Je nějaký rozdíl v době kysání když se dělá ze zmrzlého jogurtu?
    Dokud jsem dělal jogurty a očkoval minulým jogurtem, byl čas na správnou konzistenci cca 4-5h, tedy přesně jak je i napsáno na těch Bulgaricus kulturách.

    předem děkuji za radu, nerad bych s tím mražením skončil, ale zatím to je u mě spíš neúspěch.
    Jinak mléko beru přímo od farmáře, zahřeji na 95-96 stupňů, nechám 10 min odstát, pak chladím na 42.
    Jogurt zraje v polystyrenovém boxu v teplé místnosti.

    • Dobrý den Milane.

      Pokud jde o mražené kultury = zmražený jogurt jako očkovací, je skutečně nejlepší vhodit do mléka rovnou zmrazený. T
      To, že se po rozmrznutí změní v nevzhledný „blivajz“, není celkem nic překvapivého a ani by to nevadilo. V důsledku mrazu a krystalizace vody se gel narušit musí . Mnohem horší je to, že jogurt je už při vložení do mrazáku pro mikroorganizmy poměrně dost živinově vyčerpaný, zejména na poli mléčných cukrů. Když se mikroorganizmy proberou z hibernace k životu, jsou oslabené a ještě k tomu nemají potravu. Navíc když je necháme někde takto rozmrzlé třeba půl dne. Toto mi přijde pravděpodobnější než cokoliv jiného.

      Měla jsem to asi napsat srozumitelněji. Přiznám se, že v hluboké historii jsem jogurt původně mrazila v malinkých skleničkách. Bylo nutné po vyjmutí z mrazáku skleničku chvíli podržet pod proudem teplé vody a počkat až zmrzlý útvar od skla trochu povolí a dá se vyprostit. Pak jsem přešla na laboratorní plastové vzorkovací kelímky (někteří používali malinké kelímky na masti z lékárny). Po příchodu sáčků se zipem, které se vyrábí i vysloveně malé, už nic jiného na mražení kultur nepoužívám. Zmrzlý útvar se bez problémů ze sáčku dá krásně vyloupnout rovnou do mléka. Navíc se sáčky dají zcela běžně koupit v papírnictví, paklík řádově v desítkách korun.

      Nejrychlejší nástup rozvoje mikroorganizmů, kterými zaočkujeme mléko je jednoznačně vždy u živé varianty – v tomto případě u živého jogurtu. U zmraženého jogurtu bude kultivace trvat o něco déle, ale aby to byl nějaký čtyřnásobek doby, to tedy ne. Přiznám se, že vzhledem k frekvenci výroby domácích jogurtů a experimentování s různými kulturami nijak zvlášť neřeším, když některá várka třeba potřebuje prodloužit dobu kultivace o 1 – 2 hodiny.

      Kdyby se Vám i nadále nedařilo pracovat s mraženou dávkou, napište, pokusím se něco vymyslet :).

  4. moc Vám děkuji za radu, zkusím tedy použít rovnou zmrzlé a uvidí se. hezké svátky přeji. Milan

  5. Zdravím,
    tak dle Vaší rady jsem zmrzlý jogurt použil rovnou do mléka a jogurty se daří parádně , jen musím podstatně prodloužit zrání což není problém.
    Mám však jiný problém a to s mlékem. Kupuji čerstvé mléko od farmáře. Část mléka máme na pití a to zpracovávám pokaždé stejně – zahřeji na 80 stupňů, zchladím a dám do lednice.
    I když to pořád dělám stejně, někdy se stane, že mléko tak nějak divně zasmrádne.
    Není zkažené, ale ten zápach je nepříjemný. Přitom někdy je mléko jak víno, lahodné bez zápachu…
    Nevíte čím by to mohlo být ? je chyba v mléce nebo postupu. nevím si rady, mléka kupuju dost ale pokud zasmrádne tak to nikdo nepije. Ten zápach je trošku takový zvedač žaludku.
    Moc Vám děkuji pokud si uděláte čas na odpověď.

    Milan

    • Dobrý den Milane.

      Ráda čtu, že se Vám jogurty daří. Pokud jde o nepříjemný odér u mléka, tak tam je to bohužel horší a téma by vydalo na celý elaborát. Ale chápu, že to vadí, obzvlášť děti bývají na takové věci citlivé. Uvádíte, že se to děje jen někdy.
      1) Máte pocit, že se to stává vyloženě až po tepelném záhřevu nebo je mléko mírně cítit už před pasterací?
      2) Pasterujete všechno mléko najednou (na jogurty i na pití) – jde mi o to, kolik (jaké množství) mléka cca pasterujete v jednom hrnci a případně jak rychle (jestli na plynu, nebo někteří mívají potíže se sklokeramickými deskami nebo s indukcí zahřát větší objemy mléka na vyšší teplotu = trvá to neúměrně dlouho).

  6. Dobrý den, mám pocit, že se to děje až při ohřívání mléka. I když pravda, že někdy už při stáčení mléka mám pocit , že je vůně jiná než jindy.
    Někdy je už při záhřevu prostě cítit divný odér a někdy je tu bez zápachu.
    Zahřívám na jednou cca 5 l mléka na indukci.
    Někdy rodina ani nepozná, že na plotně hřeju mléko a někdy se mě ptají co to vařím, že je to divně cítit 🙂
    děkuji Vám za ochotu.
    s pozdravem
    Milan

  7. Dobrý den Milane.
    Hm … tak se obávám, že s tím asi nic moc nemůžete dělat a nedomnívám se, že byste při zpracování mléka něco dělal špatně.
    Mléko krom toho, že je do různé míry lehce cítit krávou, má jednu špatnou vlastnost. A sice, že velmi dobře pohlcuje pachy včetně těch nepříznivých např. ze stáje. Další věc jsou aromatické látky z krmiva, které se do mléka při sekreci v mléčné žláze mohou dostat. Jinak bude chutnat mléko v létě od krávy, která je 24 hod. na pastvině a jinak v zimě od krávy 24 hod ustájené v uzavřeném prostoru krmené fermentovanými krmivy (siláž, senáž). Někdo chuť i odér siláže v mléce vnímá, někdo méně. Není to však nijak škodlivé, pokud je mléko po mikrobiální stránce v pořádku. Někomu to opravdu pocitově vysloveně vadí.

    Při mlékárenském zpracování se mléko běžně fyzikálním způsobem čistí mimo jiné i od nežádoucích pachů – tzv. dearace. Základní princip spočívá v určitém provzdušňování zahřátého mléka.
    Vlastně by to i potvrzovala skutečnost, že Vám mléko začíná být výrazněji nelibě cítit právě při záhřevu a pokud jsem to dobře pochopila, tak chuť má dobrou, není nijak nakyslé, nebo s nějakou zatuchlou pachutí. Domnívám se, že v mikrobiologii to není.

    Vzhledem k tomu, že se to děje jen někdy, na krmivo bych to asi sváděla až jako poslední. Spíš se mi jeví pravděpodobnější, že mléko něco nalapalo při dojení … Ale těžko říct. Nerada bych tady pranýřovala zemědělce. Jednak jsem ono mléko neviděla, takže nevím, jestli se jedná o prostou „kravinu“, na kterou už s ohledem na velmi dobře vyčištěné mléko z obchodu nejsme zvyklí, nebo jestli je to už opravdu za hranou. Další věc je, že obzvlášť teď v zimě, když jsou třeba zvířata celý den ve stáji, to pro ošetřovatele vůbec není legrace.
    Knížecí rady bývají změnit dodavatele …. toť otázka, jak moc Vám to vadí, jak často se to děje, jestli se to děje jen v zimě nebo i v průběhu léta… Jestli jste měl možnost nahlédnou jak jsou zvířata ustájená, jakým způsobem je dojí (hygiena dojení), jak mléko chladí, jak staré mléko Vám prodávají … zkrátka jaký máte z chovu (z prostředí) celkově dojem.
    Velice nerada bych tady na zemědělce nasazovala: Ha, ukažme si na něj na hambáře! Ve smyslu hygieny chovu a dojení, nemusí to tak vůbec být.
    Jedině porovnat s mlékem z jiného zdroje.

  8. Dobrý den.Chtěla bych se zeptat. …výroba jogurtu doma se mi daří, zatím očkuju jen kupovaným nebo poté svým jogurtem, o koupi kultury začínám uvažovat, hlavně kvůli dětem, jogurt se jim zdá kyselý.Máte nějaký tip na kulturu z které by nebyl jogurt tak kyselý?
    A taky po přečtení Mlékonoše, že jde vyrobit i smetanovy jogurt, ten zbožňuju já ;-),jak ho vyrobit z domácího mléka? Je tam sice tabulka na výpočet jak zvýšit tučnost mléka, ale jak zjistím tučnost mléka které mám doma? Máme svoje mléko. To je asi jediné na co jsem zatím nepřišla. ..možná hloupá otázka, ale fakt nevím.
    Jinak Vaše stránky i Mlékonoš jsou bezva. Moc ráda si tady čtu.
    S pozdravem Jarka

    • Jarko, mrkněte do MLékonoše, pokud ho máte na článek – Více o kyselosti jogurtu. Tam Inka velmi dobře popisuje, že vlastně s každou kulturou se dá pracovat ke kýženému výsledku. Jinak já osobně pro méně kyselý doporučuji kulturu YFL 903.

    • Dobrý den Jarko. Vaše otázka rozhodně hloupá není. Pokud jde o tučnost, tak to sama asi těžko zjistíte – je nutné laboratorní stanovení – záleží na plemeni, fázi laktace a hlavně na krmení – v zimě je to s tukem lepší než v létě. Jedině pouze orientačně vycházet z předpokladu, že má mléko průměrně 3,5 % a dobře odstředěná smetana 38 – 40 % tuku, to nevím, jestli smetanu odstřeďujete, nebo sbíráte ručně. Problém je spíš v tom, že bude u nehomogenizovaného mléka tuk vzlínat na povrch – utvoří se tuková zátka, to mě napadá, že by se cca po hodině kultivace, když je mléko ještě, tekuté mohlo zkusit mléko zamíchat aby se tuk rozložil rovnoměrněji. Nebo tukovou zátku odebrat, když to někomu vysloveně vadí.

      Málo kyselá kultura, která chutná dětem, je také Danisco Yo-mix, teď honem nevím číslo – eshop tomscheese.cz

  9. Děkuji za odpověď. Vyzkouším 🙂

  10. A ještě teda …homogenizovat mléko na výrobu jogurtu mužů i doma? Zchladit a poté zahřát na 95st?

    • Dobrý den Jarko, bohužel homogenizaci jako takovou doma v kuchyni provést nelze. Jedná se o proces probíhající ve speciálním zařízení (homogenizéru), při kterém se tukové kuličky obsažené v mléce fyzikálním způsobem tříští na mnohem menší = jsou rovnoměrněji zastoupeny v celém objemu mléka a ani při skladování nijak prudce nevzlínají na povrch. Na rozdíl od původních větších tukových kuliček, které zejména u kravského mléka velmi dobře vzlínají na povrch = utvářejí souvislou tukovou vrstvu = podstata sbírání smetany.
      Smetanové jogurty, které jsou dnes běžně na trhu, jsou založené na homogenizované surovině (mléko/ smetana), minimální obsah tuku je legislativně stanoven na 10 %, ale klidně může být i 12 %. Krom toho jsou obvykle tzv. krémové = po vyzrání je jogurtová sraženina rozmíchána a následně dozrává v chladu viz Mlékonoš č. 2.
      Lze vyrobit i smetanový jogurt z nehomogenizovaného mléka, ale zaručeně se na povrchu vytvoří tuková zátka = škraloup, tím se obsah tuku ve vlastní jogurtové sraženině o něco sníží, takže bych se nijak nebála toho, že s přídavkem smetany k plnotučnému mléku zvýšíme eventuálně obsah tuku na víc než 10 %. Tukovou zátku lze po ukončení fermentace odebrat, jogurt rozmíchat a dát vyzrát do chladu normálně jako běžný jogurt. Lepší je po 24 hodinách a úplně nejlepší po 3 dnech.
      Je možné také jogurt fermentovat v jedné nádobě – např. v gastronádobě nebo v hrnci, termomíse atp., tukový škraloup po fermentaci odebrat, jogurt rozmíchat, případně přidat ochucující složku (ovoce, čokoládové hoblinky, oříšky …). naplnit do vyvařených sklenic, uzavřít a dát do chladu vyzrát.
      Jogurtový tukový škraloup např. turecké ženy využívají k výrobě másla, ovšem má potom jogurtovou příchuť, což u nás nebude asi plošně chutnat všem, jsme zvyklí na sladké máslo, ale do pečení se dá v pohodě zužitkovat – zmínka o Kaymaku zde: http://www.domacimlekar.com/forum-dm/topic/zapecene-mleko-топлёное-молоко/
      V Turecku zpracovávají tukový škraloup jak z dlouho vařeného mléka, tak odebraný přímo z jogurtu.

      Pokud jde o tepelný záhřev syrového mléka na 95 °C, tak ten je přímo nutný u výroby jakéhokoli jogurtu, z důvodu vzniku pevné jogurtové sraženiny. Tučnost na to nemá vliv, záhřev se provádí kvůli denaturaci sérových bílkovin. Původně se mléko na výrobu jogurtu převařovalo. Ostatně toto funguje i u výroby fermentovaných nápojů včetně kefíru, když chceme, aby byl pěkně pevný, nikoliv táhlý, šlemovitý (i když také hodně záleží na mléce).
      Kdyby Vám to nebylo Jarko jasné, samozřejmě se ptejte :).

      Zde video z výroby Choceňského smetanového jogurtu – tzv. tankové metoda – v jedné nádobě, nižší teplota (35/ 36 °C)- fermentace po mnohem delší dobu 16 – 20 hod. = požadované pH – rozmíchání jogurtové sraženiny (případně ochucení) – plnění do obalů – vyzrání v chladu
      https://www.youtube.com/watch?v=PdXzQ7Ds6Q8

  11. Mám dotaz ohledně toho, jak dlouho vám vydrží jogurt – používám termo nádobu na zrání a zraje cca. 15 hodin při tak 30 – 40 stupních, stálou teplotu zatím neumím dosáhnout. A když jsem na něj jednou neměla čas ho sníst zjistila jsem asi po 5 dnech lehce růžové tečky, části, na vrchu jogurtu… to mi opravdu po tak krátké době zplesniví? Jak to máte vy? Děkuji.

    • Na velmi podobný dotaz už jsem kdysi odpovídala. Takto na dálku nelze identifikovat o jaký MO se přesně jedná a jak se do jogurtu dostává, spóry plísní mohou být klidně v mléce, nebo se jedná o druhotnou kontaminaci při výrobě včetně obalů. Není zřejmé, zda jogurt kultivujete v jedné nádobě, nebo zda v jednotlivých skleničkách (vyvařených včetně víček). Mrkněte prosím na diskuzi zde, pokud Vám nebude něco jasné, ptejte se.
      http://www.domacimlekar.com/jak-delame-domaci-jogurt/#comment-1671

  12. Já sem včera vytáhla jogurt po dvou týdnech z ledničky a byl dobrý. Byl nalitý do čisté vyvařené skleničky hned po zaočkování a zavíčkovaný. Víčko při otvírání cvaklo jak když otevíráme zavařeninu. …

  13. „ČERSTVÉ MLÉKO NA JOGURT MUSÍ PROJÍT VYSOKOU PASTERACÍ“

    Nesmysl. Při dodržení hygieny je možnost nákazy až triviálně nízká. Podle amerických průzkumů je větší šance, že vás zasáhne blesk, a to mají horší hygienické standardy než Evropské země. Nákazy z mléka vznikají z důvodu špatného zdravotního stavu krávy a nebo kontaminací nadojeného mléka z vnějšího prostředí. Jínými slovy, když se bude mléko získávat poctivě a s ohledem na dojnice, tak není důvod ničit mléko převařením. Mateřské mléko se také běžně nepřevařuje.

    Vámi zmiňovaná denaturace je jen eufemismem pro poškozenou bílkovinu. Dochází zejména k narušení činnosti enzymů. Hustý jogurt neznamená vhodný jogurt.

    Syrové mléko obsahuje celou škálu prospěšných bakterií, vitaminů, minerálů a také trávících enzymů, které ulehčují stravitelnost a umožňují správné vstřebávání obsažených látek, např. i proslulého vápníku. Mléko má dokonce vlastní imunitní systém, který do jisté míry chrání mléko před napadením škodlivými mikroorganismy. Převařením tohle vše zničíte, dokonce poškodíte i syrovátkové proteiny a celý produkt se stává těžce stravitelný. Je to hlavní důvod, proč mnoho lidí špatně tráví mléčné produkty. Propagovat pasterizované mléko je jako doporučit kyselinu askorbovou v tabletách a říkat tomu vitamin C.

    Zejména lidé s infekcí nebo chronickým onemocněním zažívacího traktu by se pasterizovaným mléčným produktům měli obloukem vyhnout. Jsou známé pro své prozánětlivé účinky a zhoršují mimo jiné třeba i kožní problémy a alergie. Jogurt tedy rozhodně z nepasterizovaného mléka, stejně jako sýry a další mléčné produkty. U nás v Evropě není žádný problém syrové mléko sehnat levněji než UHT vodu z obchodu, což se průmyslovým podnikům pochopitelně nelíbí, a tak vymýšlejí všemožné bludy a mediálně dehonestují poctivé farmáře.

    • Přiznám, že zvažuji, do jaké míry je příspěvek míněn vážně … Musím říct, že tohle dělám opravdu nerada. Nic pozitivního to obvykle nepřináší. Celé to bohužel zavání vyvyšováním se s vyústěním v nechtěnou sebedehonestaci … a to mě tedy vůbec netěší. Nejlepší by bylo nereagovat, jenže pokud by si příspěvek přečetl člověk stojící na prahu poznání domácí výroby jogurtu, mohl by být s ohledem na jistý hlučně naléhavý styl uveden v omyl. Nemohu si pomoct, ale Vaše názory pramení z evidentní neznalosti problematiky mlékařství, výživářství a bohužel se domnívám že i v obecného nepovědomí minimálně na úrovni středoškolské biologie, chemie a spol. Navíc mám pocit, že Vám o nějaké mléko v podstatě vůbec nejde.

      Americké průzkumy – onemocnění z mléka kontra usmrcení bleskem
      – opravdu průzkumy? Amerikanofil tedy nejsem, přesto – průzkumy – dost dobře si nedovedu představit, jak by se asi na ulicích v US ptali, kdo onemocněl z mléka a do koho udeřil blesk … Nemyslel jste spíš nějaký výzkum? Jaký konkrétně? I když je to taky spíš nepravděpodobné, co by asi tak mohli zkoumat?

      … speciálně v US, pokud vím, se syrové mléko ani výrobky ze syrového mléka nesmí vůbec prodávat, a na trhu tudíž nejsou. Normy na mikrobiologii mléka při výkupu jsou jaksi irelevantní. Nemá to nic společného se zlotřilými průmyslníky. V Americe je primárně nadevše legislativně nadřazeno zdraví občanů. Takže ono „onemocnění z mléka“ ve vašem podání by přeci nemělo na rozdíl od úderu blesku vůbec hrozit. A přesto se epidemie v souvislosti s konzumací produktů vyrobených ze syrového mléka v US čas od času prokazatelně konají, včetně listeriózy ve stovkách případů i s úmrtími a potraty u těhotných žen. Člověk amerických poměrů znalý ví, že v takto multikulturní zemi žijí různé menšiny a komunity. Příznačná je početná hispánská komunita, ve které jsou populární tzv. hispánské sýry vyráběné pokoutně právě velice často z nepasterovaného mléka, navíc jsou v důsledku specifické technologie výroby přímo mikrobiologickou tikající bombou. Tyto sýry se dostávají na trh nezřídka z nelegální nekontrolované výroby, takže se není čemu divit a následky bývají bohužel fatální.

      Pokud jde o ČR, tak nějaký průjmík zaražený medicinálím uhlím nikdo neeviduje, ale určité typy infekčních onemocnění (i z mléka) jsou povinně evidovány hygienickými stanicemi. Údaje jsou veřejně dostupné = je možné si je i vyžádat.

      1) Nepochopení produktu „jogurt“ = jogurt je když
      – pro jogurt je v průběhu kysacího procesu typický vznik pevné sraženiny
      – jak v příspěvku jasně uvádím, JOGURT úplně prapůvodně představoval produkt získaný zakysáním převařeného mléka. Nemusí se to nikomu líbit, ale je to tak. Až mnohem později, když lidstvo dokázalo efektivně využívat regulovaný záhřev v kombinaci s poznáním daných jevů, začalo se i při výrobě jogurtu mléko zahřívat na nižší teplotu pod 100 °C, neboť to pro dosažení jistého stupně denaturace sérových bílkovin stačí, a je obvykle dostačující i z důvodu mikrobiologie mléka.
      – tepelný záhřev mléka technologicky do výroby jogurtu patří (to máte holt marné)
      – navíc u mléčných kysaných výrobků jde o to, že původní mléko je zcela přetvořeno konkrétními kulturními mikroorganizmy, kterými je cíleně zočkované = mléko je pro MO živným prostředím, které jim slouží jako potrava, produkují látky, které mléko cíleně přetvářejí = nejen mléčné cukry, ale i bílkoviny. Není to tak, že to, co bylo obsaženo jako vstupní „koktejl“ mléčných složek, bude stejné i po prokysání = přeci jsou jasné vzhledové, chuťové i konzistenční změny … není, a ani nemůže být z podstaty věci stejný výstup jak byl vstup

      – i pravý kavkazský kefír se tradičním způsobem vyráběl z převařeného mléka. Ono totiž lidstvo nebylo ani v minulosti úplně hloupé, a leccos z přírodních zákonitostí dokázalo vypozorovat a využít ve vlastní prospěch. Jako třeba skutečnost, že když mléko převaří, na rozdíl od syrového mléka jim pár dnů vydrží, krom toho sraženiny z převařeného mléka jsou mnohem pevnější, hustší a chutnější.

      – pokud si někdo chce za pomoci jogurtové kultury zakysat syrové mléko s nejistým výsledkem šlemovitého produktu, klidně může = on Vám v tomto počínání někdo brání?

      2) Používání výrazů, jejichž význam člověk nezná …
      Eufemizmus? X denaturace = jako že je výraz denaturace nějaká chlípná sprosťára? Nebo snad přímo nekalá činnost?
      – denaturace, případně denaturace bílkovin je přímo terminus technius – znamená změnu ve struktuře působením fyzikálními nebo chemických vlivů

      DENATURACE BÍLKOVIN tepelným záhřevem je nezvratný proces, při kterém dochází ke změně struktury bílkovin (ne nutně k horšímu). Zářným příkladem je, když si dáme uvařit vajíčko (na tvrdo, měkko, hniličko), nebo usmažíme volské oko na pánvi. Vaječný bílek je v podstatě čistá bílkovina – je to podle Vás také špatné, hůře stravitelné či štěpitelné nebo vůbec nestravitelné? Nebo pijete vejce jen syrová? To samé platí i u tepelné úpravy masa, nebo třeba luštěnin. Také je konzumujete pouze syrové?
      – nevím kde jste sebral, že jsou denaturované bílkoviny hůř štěpitelné, nebo hůř stravitelné. To si z Vás někdo evidentně vystřelil. Opak je pravdou. Po denaturaci jsou pro nás bílkoviny lépe stravitelné.

      Sérové bílkoviny = u mléka syrovátkové bílkoviny (proteiny)

      Minerálie (včetně vápníku) – to jsem nevěděla, že se záhřevem z mléka někam odpaří, nebo se záhadně vytratí … nebo se z nich stane něco jiného … netuším tedy co? Nějaký nový objev?

      Enzymy … Mám zkušenost, když se někdo takto stále ohání enzymy, obvykle neví, co to enzym vůbec je, a jak funguje. Chemický vzorec bych ani nevyžadovala. … ale víte o tom, že jsou třeba i termostabilní? = celkem dobře odolávají tepelnému záhřevu. Navíc, který enzym konkrétně potřebujete k jakému konkrétnímu účelu? Nechtěl byste si třeba raději zakousnout trochu ananasu?

      Imunitní systém mléka
      – a to snad ne ….. vždyť mléko ani nemá lymfatické orgány …
      – nemyslel jste spíš baktericidní fázi u čerstvě nadojeného mléka, která trvá pouze omezeně krátkou dobu, při které může být dočasně zpomalen rozvoj určitých MO?
      – je ovšem značně naivní očekávat, že se v této fázi nemůže do mléka dostat „něco“ nepříznivého – ve smyslu, že mléko nežádoucí MO odpuzuje a nedovolí jim se do mléka vnořit. Nebo pokud je mléko kolonizováno něčím nekalým (do mléka mohly klidně přejít zárodky encefalitidy), tak když se ho napiji, nic se mi nestane, protože tomu mléko zabrání. Nezabrání a normálně onemocním.
      – není to tak, že by bylo mléko skoro až nezničitelnou tekutinou, která usmrtí vše, co se s ní srazí, tak to rozhodně není.

      Mimochodem, vitamím C = kyselina L – askorbová = podstatná je „L forma“. Jinou formu nebrat.

      Tvrzení, že mléko způsobuje / spouští záněty, či alergie je typický mýtomanský přelud. Úplně stejně, jako tvrzení, že většina lidí špatně tráví mléko. Zde na stránkách proběhlo několik příspěvků na téma laktózová intolerance (neschopnost štěpit laktózu) a spol. Laktózovou intolerancí trpí v ČR počet lidí řádově v jednotkách procent, nikoliv desítky. Navíc, ne nutně každý, kdo má k laktózové intoleranci dispozici, potíže s trávením mléka v průběhu života musí vůbec pociťovat, takže počet jedinců, kteří obtíže mají a vyhledají lékařskou pomoc je nízký. Je třeba vycházet z „tvrdých dat“ = reálné doložitelné četnosti výskytu jevu a ne z nějakých výmyslů. Krom toho, konkrétně na laktózovou intoleranci má zcela nulový vliv, zda je mléko pasterované či nikoliv. Tito jedinci mohou mít problém i se sušeným mlékem. A nejedná se o žádnou šílenou nemoc, spíš jde o jisté společenské znemožnění ve syslu prdíků, max. nepříjemného až překotného zrychlení kroku. Tím nechci obtíže bagatelizovat, ale smrtelné to opravdu není.
      Kysané produkty nebo vyzrálé sýry bývají vzhledem k vyčerpání mléčných cukrů i pro tyto jedince bezproblémové (ale jak pro koho – může doporučit pouze lékař).

      Srovnávání dojnice s mateřským mlékem, potažmo kojící ženou – to opravdu nemůže být míněno vážně. Už zde chybí jen oblíbený argument, že jiní živočichové v dospělosti mléko nepijí … ale ten se Vám očividně nehodí do krámu :).
      – normální žena matka žije v udržovaném čistém prostředí, v průběhu kojení zvýšeně pečuje o prsní žlázy a dává si secsakramenský pozor na to, co jí, protože velice dobře ví, že se vše promítá do mléka – zatím co dojnice ve stáji … přirovnání je opravdu nemístné.

      Sekrece mléka v mléčné žláze je u zdravého zvířete sterilní, nikoliv transport. Už v místě strukového kanálku bývá prvotně kolonizováno přítomnými MO, včetně možných nežádoucích. Sterilní mléko se ani při nejlepší vůli z vemene vyrazit nedá, i když hygiena dojení je bezesporu důležitá. Neexistuje žádný speciální stroj, který by při dojení z vemene získal mléko bezmikrobní, něco takového zkrátka není možné. Natož při ručním dojení.

      ………………
      Z výroku o dostupnosti levnějšího syrového mléka vs zlí průmyslníci, navíc „u nás v Evropě“, vyzařuje přímo politický podtext.
      Nevím jak, případně za kolik prodává mléko pan Andráši v pusta magyara, paní Illonka v Pyropském pohoří, pan Vlod v Karpatech, Sep v Bavorsku nebo Antonio v Pyrenejích. Bezpečně však vím, že v ČR snad nikdo neprodává mléko systémem prodeje ze dvora levněji, než vykupuje mlékárna. Ba naopak, nezřídka je cena několikanásobně vyšší, a nezřídka je cena syrového mléka vyšší, než za kterou se běžně prodává mlékárensky zpracované čerstvé plnotučné mléko v obchodě. Teorie zlotřilých průmyslníků poněkud pokulhává.
      Navíc EU manévry s mléčnými kvótami vyúsťující v mléčnou krizi, z mléka svého času udělaly nejlevnější tekutinu. Vlivem extrémního sucha v minulém roce je i v ČR kritická situace s krmivy. Leckdes vůbec nenarostly otavy, někteří malochovatelé už v průběhu léta či podzimu rušili chovy, protože si lehce vyhodnotili situaci, a nechtěli zvířata týrat. V důsledku toho odpadli i někteří prodejci syrového mléka ze dvora, případně se v důsledku vyšponovaných cen krmení, ceny takto prodávaného mléka znatelně zvedly = není to tak jednoduché. Příznačné je, že největšími odborníky na zemědělství bývají ryze městští lidé, kteří v životě nezasadili ani kedluben. O odbornících na medicínu ani nemluvě … alergie na cokoliv i záněty, je dobré přenechat medicínsky vzdělaným specialistům.

      Představa, že velcí průmyslový zpracovatelé mléka vnímají malozemědělce či malozpracovatele mléka za nějakou konkurenci, či snad dokonce jako ohrožení, je krajně naivní … Osobně malozemědělcům velmi fandím, fandím i těm, kteří se rozhodli pro rukodělné malovýrobní zpracování mléka – tedy těm, kteří to dělají dobře (ne všichni jsou takový), ale žádnou hrozbou pro mlékárenský průmysl rozhodně nejsou, a ti lidé to obvykle velice dobře vědí. Někteří mají značné problémy s odbytem – opět není to tak jednoduché, jak si leckdo představuje = očekávané trhání rukou se ne vždy dostavuje. Asi musí být hrozné, když člověk za každým rohem vidí čerta …

      S UHT vodou Vám nepomůžu, protože jsem se ní doposud nesetkala. V obchodech, ve kterých nakupuji, mají vodu balenou kojeneckou, pramenitou, sycenou, mineralizovanou i demineralizovanou … ale UHT k nám doposud nedorazila, takže opravdu netuším.

      O pasteraci vs zpracování syrového mléka je zde na stránkách napsáno poměrně dost, situace rozhodně není černobílá. I sýry vyrobené ze syrového mléka mohou mít na jídelníčku svoje místo, za předpokladu, že jsou mikrobiologicky v pořádku a dobře vyrobené, což bez kvalifikovaného rozboru nemůžeme nikdy vědět. Nelze proto zastírat, že jejich konzumace vždy představuje určité riziko (zejména děti, těhotné ženy, senioři). Konečné rozhodnutí je na každém z nás a není tudíž možné případné následky přenášet na kohokoliv jiného.

      • Evropa je hodně rozmanitá, ať už ve výkupních nebo prodejních cenách mléka, tak ve vnímání konkurence i nutného přizpůsobení velkých průmyslových zpracovatelů 😉

        • tak nějak nevím, jestli to je doopravdy. Výkupní ceny mléka jsou povinně evidovány, anonymizovány, statisticky zpracovány a pravidelně uveřejňovány. Děje se tak ve všech členských státech EU. Nejedná se o žádné utajované informace. Pokud je člověk v oboru zběhlý, jistě velice dobře ví, kde je možné = v jakých institucí jednotlivých států informace poptávat. Rovněž tak jsou obdobným způsobem uveřejňovány i informace týkající se prodejních cen mléka. To, za kolik vykupuje konkrétní mlékárna od konkrétního zemědělce, podléhá obchodnímu tajemství.
          Existují tzv. komoditní trhy, přesněji několik komoditních burz, ještě konkrétněji burzy se zemědělskými komoditami. Opět, člověk v oboru zběhlý, velice dobře ví, kde hledat a jak burzy fungují.

          Pro běžného obyvatele ČR, který si chce doma pro rodinu vyrobit nějaký ten litřík jogurtu, je úplně bezcenná informace o tom, za kolik prodává mléko nějaký Michos, Sep, Helmur, Geltruda, Pedro, Lucas nebo Antoaneta. Krom toho je čirá demagogie házet sem jako porovnání jakoukoliv nominální hodnotu čehokoliv. Podstatná je „reálná“, nikoliv nominální = např. mzda – ne kolik číselně dostanu, ale co konkrétně si ve zcela konkrétních podmínkách, ve kterých reálně žiji, můžu koupit.

          Mléko jest neúdržná tekutina, kterou krávy ve vemenech dlouhodobě nezadrží … navíc v době přetlaku na trhu … Chtě nechtě má velkoodběratel mléka / průmyslový zpracovatel / mlékárna, při stanovení ceny prakticky vždy lepší vyjednávací pozici navzdory všemožným i nemožným sdružením. Vzhledem k rozvoji technologií se prodlužuje akční rádius možné dovozové vzdálenosti … takže nějaké vydírání vyléváním mléka na pole apod. … zvířata se musí krmit zbůhdarma, krmení docela dost stojí … to se zkrátka nedá dělat věčně. Nemusí se mi to líbit, ale žít kvůli tomu v naivních výmyslech ……….

          Velcí průmysloví zpracovatelé = největší hráči na trhu se nikomu nemusí podřizovat ani přizpůsobovat. Jsou to samostatné svébytné komerční subjekty stvořené ke generování zisku. Navíc se nezřídka jedná o členy / divize nadnárodních společností. Obecně jsou velcí průmysloví zpracovatelé jakousi páteřní nosnou částí potravinářského odvětví. A nemusí to být nutně špatně. Jejich zastoupení je dáno tzv. „podílem na trhu“. Je roztomilé, když se někdo domnívá, že třeba babička Hilda hospodařící na 2 hekterech, je existenčním ohrožením pro mlékárnu v Chamu, nebo že by bez konzultace s Hildou nesměli vypustit na trh jakýkoliv výrobek. Nemyslím ani, že by je ohrozilo 500 Hild semknutých do nějakého spolku.

          Jediné, čemu by se z podstaty věci mohly velcí zpracovatelé podřizovat, je poptávka či spotřebitelské preference a spol. Ovšem i to je dnes značně sporné. Není až takový problém poptávku po něčem velmi zdatně vyvolat, pokud jeden ví, co dělá. Příkladně navzdor prokazatelně neexistujícímu probioefektu prodej zázračně prospěšného Actimelu. Teď tu máme delaktózované mléko a výrobky, které kupují zejména hypochondři a všelijací nebožáci, kteří nemají s trávení laktózy vůbec problém, ale na základě reklamní masáže věří, že jim mléko s laktázou prospívá, i když neprospívá, a hlavně neprospívá jejich peněžence. A tak by se dalo pokračovat. Proč by se velcí výrobci proboha někomu přizpůsobovali? Abych nebyla tak pesimistická, pozitivně se dá efekt naopak využít u dětské stravy, nebo při boji proti dětské obezitě. Prakticky nic na světě není černobílé, vždy se dají najít klady i zápory.

          Velcí průmysloví zpracovatelé, než vůbec uvedou na trh nějaký nový výrobek, nebo třeba nějaký nový typ obalu, trh bedlivě mapují, provádí výzkumy, matematické modelace podle kterých se dá do určité míry predikovat možný objem prodeje. Výrobky testují přímo na vzorcích potenciální cílové skupiny, zaměřují se zejména na inovátory … Nástroje marketingu jsou mocné. Není to nic levného a v tomhle jim prostě jedinci, kteří 2 x do týdne zpracovávají 150 l mléka nemohou stačit. Soudný člověk to velice dobře ví. Malovýrobci na trhu obvykle tvoří jakousi doplňkovou záležitost = velice často vyrábí produkty, které průmysloví giganti nemají v repertoáru. Pokud se jim podaří najít na trhu vysloveně nějakou „díru“, mohou být i velice úspěšní. Problém je obvykle v tom, že těch děr není neomezeně. A nefunguje to tak, že „já“ si myslím, že něco vyrobím a všichni z okolí se ke mně budou sbíhat, rvát se frontě a trhat mi zboží z rukou. Což je poměrně příznačné právě v některých diskuzích, kdy někteří jedinci, kteří neuspěli se špatným podnikatelským záměrem žehrají na to, že si u nich na vsi nikdo nechce koupit poctivý tvaroh za 200 Kč, lidi jsou zlí, nepřející a nechtějí jim dát vydělat, zlý průmysl, který je chce zlikvidovat … Ale zjistili si vůbec před tím, zda o tvaroh za 200 někdo stojí? Nebo třeba o co by v okolí byl zájem, případně když na prodejní aktivity nejsou stavění, oslovili nějakého obchodníka? Přiznám se, že je mi těch lidí někdy až líto, ale nelze všechno zlo světa házet na zpracovatelský průmysl.

          • Napsal jsem pouze, že Evropa je rozmanitá 😉 Což znamená, že to co funguje v ČR nemusí fungovat jinde a obráceně 🙂 Co se týká velkých mlékáren a jejich podřizování?! Například v alpské oblasti se podřizujou zcela automaticky letnímu nedostatku mléka a omezují výrobu z jednoduchého důvodu. Převážná většina mléka zůstává právě v té malovýrobě 😉 To je třeba jedna z evropských rozmanitostí. Samozřejmě, těch rozmanitostí je víc, ať už se týkají výkupních (není to žádný velký obchodní tajemství, když jsou zvěřejněny v každé ročence) nebo prodejních cen, kdy prodejní cena mléka z velké mlékárny je zásadně vyšší než cena mléka u sedláka, kam si dojdete s konvičkou atd. atd. Zkrátka v rozmanitosti je krása 🙂

          • … tak už to skoro vypadá, že to bylo „doo“. No jo no, škoda že jsem se s chlapama nevsadila. Musím říct, že se kolega po přečtení oné inkriminované věty v záchvatu smíchu skácel, převrhnul hrnek s čajem, a málem se smíchy počůral. Naštěstí stihl doběhnout v minutě poslední. Jak bystře poznamenal: „Je to pořád stejné: mlhy – taje – jinotaje, generující možnost náhlého obratu vlevo i vpravo.“ A očekávané se skutečně vyplnilo.

            … A na počátku byl JOGURT … JOGURT … prostý JOGURT … prostá domácí výroba JOGURTU v Čechách … nic víc. Zkrátka jen obyčejný JOGURT… bílá, příjemně nakyslá sraženina z převařeného mléka, v podstatě takové zdrclé převařené mléko. Jeden by vůbec nečekal, co může taková věc u některých jedinců vyvolávat.

            Jsou dvě základní možnosti:

            A) Buďto jste si Milane výchozí příspěvek pana Martina pořádně nepřečetl a nepřečetl jste si ani moji odpověď, nebo jste výše uvedenému vůbec neporozuměl.
            Přiznám se, že jsem to chtěla přejít, ale chlapi mě tak trochu (trochu hodně) popíchli, nicméně jsem se Vám zcela seriózně snažila obsah předchozích příspěvků nějak taktně naznačit. Jak je vidět – ne! prostě ne!

            … Ozvala se jistá Stáňa Poláková, která by si kamarádkou Dášou Novákovou ráda zakoupila o 1 cent levnější mléko na výrobu domácího jogurtu od jakého si Andrého, v blíže nespecifikované oblasti v Alpách. Přesto, že jsem ženy upozorňovala na to, že ač je to nabídka lákavá, syrové mléko v konvičkách nemohou z takové dálky dovézt, aniž by jim zkyslo a bylo vůbec k něčemu použitelné, spořivé ženy si trvaly na svém. Ba co víc, dokonce si vzpomněly na svou kamarádku Procházkovou, která se ovšem ještě nevrátila z výletu … Ale je zřejmé, že bude mít o takto výhodnou koupi mléka zájem, a i kamarádku Procházkovou zapojily do akce.
            Nováková, kterou v dětství přezdívali „slepičí prdelka“ se o záměru výhodného nákupu syrového mléka v Alpách, zmínila na sociální síti. V tu ránu se ozvala paní Mazaná v těsném závěsu za ní pan Liška následovaný paní Podšitou. Pan Liška si vzpomněl na starou vojnu, a u Druhé vrtulníkové letky promptně objednal helikoptéru s bambi-vakem. No nekup to, když je to tak levné …

            B) Příspěvky jste normálně pochopil …. ale …. Ovšem to by bylo mnohem horší.

            Nemůžete si pomoct? Potřebujete se zviditelňovat? Chcete čtenářům stránek všude opakovat, že patříte do kategorie „expats“, kteří jezdí v rámci EU vykonávat sezónní práce … no a co? … těch lidí je spousta. Krom vysloveně mladých studujících a v poststudijním stádiu, kteří jezdí „na zkušenou“ se jedná o poměrně konzistentní skupinu, ale to mi vůbec nepřísluší hodnotit. Navíc čtenáři stránek to za ta léta už přeci vědí … tak o co jde? = nepotřebuji znát odpověď, jedná se pouze o řečnické otázky.

            Domnívám se, že to opravdu není nutné. Navíc to ani Vás nevrhá nutně do pozitivního světla.


            Pochopitelně se s Vámi nehodlám přít, to v žádném případě. Nemám potřebu reagovat na všechno.
            Bohužel, ale s tou „kotlíkovkou“ v nějakém alpském údolí, opět nemáte pravdu. Milane, když chce někdo o něčem kázat, musí mít mnohonásobně vyšší penzum znalostí, než které při „kázání“ používá. Opravdu mnohonásobně, včetně „cross“ oborů, jinak působí velmi směšně. Tady máte asi i tak trochu štěstí, protože není mnoho lidí, kteří zrovna o podružné disciplíně výroby sýrů v Alpách něco vědí, ale i tak tu nejsme všichni úplně blbí.

            Řekla bych to asi takto – docela chápu, že když má člověk na stole akvárko ve tvaru skleněné koule o kapacitě 2 litry, ve kterém dokola rotuje jedno totálně zblázněné paví očko, je logické, že mu připadá veliké desetilitrové akvárko, ve kterém se vznáší 3 skaláry.

            Nějaká údolní „kotlíkovka“ – ať už jsou kotlíky ve 2 nebo 3 řadách, žádným páteřním giganten italského mlékárenského průmyslu není. Navíc ráda bych věřila tomu, že alespoň víte, že Alpské sýření, potažmo vysokohorské sýření je samostatná odlišná disciplína.
            Je liché, tvrdit, že se v těchto disciplínách někdo něčemu musí podřizovat, musí někoho poslouchat, že by se něco dělo z pozice síly… a podobně. Neexistuje letní nedostatek mléka x zimní přebytek. Tam jde o něco úplně jiného – jedná se o propojené soustavy. Speciálně u této problematiky, je pro pochopení nutné mít i docela dobré znalosti o historii, nejen o historii jednotlivých sýrů, nýbrž i o historii jednotlivých územních celků. Nedomnívám se, že by to tady někoho vůbec zajímalo. Každý chce jen ty recepty … nové … nové a další.
            Třeba Vám to někdy někdo vzdělaný vysvětlí, až budete v nějaké takové údolní sýrárně.

            A když už tedy píši – pár lidí by zajímalo, kde se dá najít ta údajná ročenka, ve které je úplný seznam dodavatelů mléka konkrétně pro GALBANI, kolik kdo dodává, a kolik jim konkrétně jednotlivě tedy mlékárna platí – je předpoklad, že zohledňují tučnost, asi i množství dodaného mléka atd.

          • Napsal jsem pouze jednu větu o rozmanitosti Evropy, kdyby jste se apriory na to nedívala jako útok na sebe, tak by jste pochopila, že to byla jen tečka za vaším článkem. To, že je zpracování mléka v rámci Evropy rozmanité je zkrátka fakt.

          • Tak že pouze upřesnění několika vašich nepřesností, protože máte pravdu v tom, že lidi tohle číst nechtějí, proto jsem používal krátké věty 🙂
            1. Nevím kde jste přišla k informaci, že jezdím po Evropě vykonávat sezonní práce 😉 Na sezonní práce po Evropě opravdu nejezdím a ani nikdy nejezdil.
            2. Nedostatek mléka. Nikde jsem nenapsal, že by někdo někomu něco nařizoval apod. To že je mléka v sezoně nedostatek je zkrátka holý fakt (to střídání je zkrátka tradice). Pokud máte velkou část výroby garantovanou jihotyrolským mlékem, tak ho těžko od někud jinud asi dovezete. Proto se třeba Grana v Jižním Tyrolsku vyrábí pouze od prosince do konce května. Ani v zimě nemáte jistotu že budete mít normální provoz. V podstatě se to dozvídáte z týdne na týden. Nahradit mléko dovozem můžete tam, kde není nic garantováno Mascarpone, nevýběrový druhy jogurtu atd.
            3. Obchodní tajemství. Smlouva na běžný sběr mléka mezi sedlákem a mlékárnou opravdu neobsahuje nic tajného, protože tam vlastní ani nic konkrétního co by mohlo být tajné není. Je to běžná obchodní smlouva, kterých je na netu hafo. Jediný co obsahuje je konstruk výpočtu ceny. Mám smlouvu s mlékárnou v Brixenu a tak vám ten výpočet mohu popsat. Jsou to data z letošního ledna (únor bude až na konci března)
            Cena se stanovuje na základě těchto parametrů:
            Fett: cena za jedno procento 0,0310 Eura
            Eiweiß: cena za jedno procento 0,0445 Eura
            Dále se strhává nebo přidáva za čistotu mléka a teplotu.
            Celková cena v lednu u mě byla 0,3886 Eura za litr mléka
            Zkrátka ta cena je v podstatě kráva od krávy jiná a měsíc od měsíce jiná.
            4. Ročenka: nevím jak to má Galbani, je to mlíkárna která jde mimo mě, protože u nás v provincii se prodává jeden jejich výrobek. MILA vydávala ročenku vždy knižně a obdržel ji každý zaměstnanec na konci roku. Vše co jsem teď napsal, zkrátka funguje tady a teď. Věřím tomu, že jinde to funguje jinak a proto jsem psal o rozmanitosti Evropy.
            Na závěr vám dám malý dárek 😉 Jednou jsem se zúčastnil výroby něčeho o čem jste napsala, že neexistuje 🙂 Grancarpa opravdu existuje
            http://www.caseificiosabbionara.com/prodotti.html
            Přeji hezký víkend

          • Mýlíte se, vůbec mě nenapadlo inkriminovanou větu chápat jako útok na svoji osobu. Prostě jen nechápu, a to tak, že konstantně. A zdaleka nejsem osamocena. Nic víc za tím netřeba hledat.

            Ták, teď už to celý svět ví. Jsem úplně vykoštěná jak křepelka na roládu. Jen jste si spletl cíl. Ale to vůbec nevadí. Stejně za to určitě můžu. Navíc jsem v první třídě snědla pomůcky na kreslení. Až se jednou nedej Bože srazí Země s asteroidem, můžu za to taky. Jsem prostě veskrze prosycena špatností. I když skutečnost je taková, že jsem Vás jakživo neviděla a ani s Vámi rozhodně nijak nekomunikuji, tudíž s tou jakousi „věcí“, které jste byl údajně účasten, a očividně ve Vás vyvolala zážitek přímo epochálních až astrálních rozměrů, ani nemohu mít nic společného. Patrně vedete guerillové bojůvky na více frontách. Krom toho mi doma vždy říkali, že si nemám brát dárky od cizích lidí. Tím se celý život řídím. Příkladně takový Pičuškin také lákal ženy a děvčata na dárečky … a jaké to mělo konce … Ne ne ne. A nejsem ani tak šílená, abych klikala na každou blbost, ostatně IT specialisté neustále uživatele nabádají k obezřetnosti, aby neklikali na kdeco z neověřených a neseriózních zdrojů, tváři se to neškodně … a za 2 měsíce se rozjede ransomware. To teda ne :).

            Neuvažoval jste třeba o sociálních sítích … stejně se tam už dávno zdrcující většina lidí přesunula. Tady je to fakt zbytečné a doslova neuctivé k provozovatelům stránek. Jestli jste to nepochopil, ať napíšete cokoliv … doslova cokoliv, nemůžete mě nas**t.

          • Tak jo 😀

  14. Parádní rozbor!
    Jogurt mi zraje ve sklenicích postavených v hrnci s teplou vodou v troubě, která je schopna i při dost velké hysterezi termostatu udržet teplotu mezi 37 až 44 °C. jen je třeba vychytat nastavení, u mě to činí něco víc než 50 °C na kolečku termostatu, kde jsem si udělal čárku.

    • Dobrý den, děkuji za milý komentář. Novodobé elektrické trouby také nejsou špatné, už se u nich dá vyregulovat i relativně nízká teplota. Někteří je používají i při výrobě napařovaných sýrů. Je docela dobrý nápad zalít sklenice vodou – vznik soustavy pro lepší udržení teploty. Děkuji za tip 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.