V tématickém měsíci o pařených hnětených sýrech jsem slíbila, že přijde na řadu také něco jiného než návod, totiž příspěvek, kde hrají sýry jednu z hlavních rolí. S dovolením autorky vám tedy článek přeložený předkládáme
Mozzarella v Carrozze: Příběh o Nonno Jimovi
Francesca Bruzzese
(V příběhu ponecháváme místo překladu „dědeček“ autorčino italské „Nonno“, pozn. DM.)
Můj Nonno Jim je jedním z nejúžasnějších lidí, které znám a to z těchto důvodů:
Když mu bylo pouhých čtrnáct let, imigroval do USA z italské calabrie. 12. dubna 1936 nastoupil na loď (s názvem Conte di Savoia II) směřující z Neapole do New Yorku.
Jeho otec, který již pobýval ve Spojených státech, ho měl přivítat na Ellis Islandu a odvést ho do Providence na Rhode Islandu, kde vlastnil obchod s italskými produkty, jako jsou rajčata a sýr. Nonno v Itálii pracoval pro strýce, krejčího, v malém městečku Grotteria. Nevycházeli spolu příliš dobře (Nonno zde zřejmě dělal většinu práce, za což se mu ale nedostalo mnoho díků), a tak chytil za pačesy příležitost odejít do USA za svým otcem.
Trvalo mu téměř rok získat patřičné doklady a pas, dát vše dohromady a pak odjel. Poprvé od okamžiku, kdy se rozhodl opustit Itálii, dědeček plakal. Vzpomíná jak šeptal „Oh bella patria mia! Chissa ‚Quando ti Vedro! „* pod vousy, když sledoval, jak se jeho země vzdaluje. I po 80 letech se mu stále v očích objevují slzy, když vzpomíná na tyto okamžiky. Prababička byla přesvědčena, že Nonno jede do Spojených států na několik měsíců a pak se vrátí do Itálie.
Cesta lodí do Ameriky trvala 9 dní. Když dorazil na Ellis Island, měl hlad a koupil si banán od prodavače ovoce. Ještě nikdy ho neviděl, ani neochutnal, a říkal, že byl dobrý, ale úplně jiný, než cokoli, co kdy jedl v Itálii. Jeho otec se zpozdil, takže přespal na Ellis Islandu. Během jízdy vlakem z New Yorku do Providence mu řekl pradědeček, že právě přišlo do obchodu několik kusů konzervovaných rajčat. Dědeček si vzpomíná, že byl zmatený, ale předstíral, že ví, o čem se mluví koneckonců nikdy neslyšel, že by se rajčata mohla prodávat v plechovkách. Byl také mírně zklamán tím, že z okna vlaku viděl zemědělskou půdu s malými domy.
Ukázalo se, že moje prababička se mýlila. Dědeček se do Calabrie tehdy nevrátil, ve skutečnosti se nevrátil ani po mnoho dalších let. Začal pracovat v obchodě svého otce, navštěvoval střední školu a večerní kurzy angličtiny. Byl tak chytrý, že ho učitelé rychle přesunuli do tříd s ostatními rodilými mluvčími. Jeho oblíbený předmět bylo „podnikání“a také hrál na pikolu ve školní kapele. Stále s rozpaky vzpomíná, jak mu otec navlékl první den školy oblek a kravatu. Z jeho jména, Vincenzo, se stal Vincent, a později dostal přezdívku Jim.
Nonno měl přirozený smysl pro podnikání a měl několik nápadů pro otcův obchod. Přišel s nápadem otevřít další prodejnu v Bostonu, kterou následně i vedl. Prodejna se ujala a následovalo otevření několika dalších obchodů. Když mu bylo 24, založil vlastní firmu, „Supreme dairy farm“, která se specializovala na výrobu italských sýrů, většinou Ricottu a Mozzarellu. Vzhledem k tomu, že v okolí Rhode Islandu se nacházela spousta restaurací a pizzerií, ukázalo se to jako dobrý tah a společnost vzkvétala. V této době (1953) se oženil s mou babičkou, která byla také z Grotterie a měli tři syny. Svou podnikatelskou činnost provozoval až do svých 85 let.
Bylo to vše nové a vzrušující, ale umím si představit, že to nebylo snadné.
Svým způsobem jsem udělala to samé, co dědeček: rozhodla jsem se přestěhovat do jiné země (kupodivu té, ze které on se rozhodl odejít). Ale on čelil mnohem většímu množství výzev, než já: byl mladší než já, nemluvil cizím jazykem, a nikdy zemi, do které se stěhoval, nenavštívil. V době, kdy neexistovaly žádné mobilní telefony, facebook nebo Skype, jeho rodina a život byli v Kalábrii, se musel cítit velmi osamělý, alespoň zpočátku. Od své matky dostával dopisy s aktuálními informacemi o své rodině každé dva týdny nebo tak nějak – nemyslitelné v dnešní době, kdy můžeme poslat zprávu z pohodlí vlastního smartphonu. Přes všechny problémy, kterým zpočátku čelil, se stal velmi úspěšným. Nejsem si vůbec jistá, že bych mohla být někdy tak odvážná, jako on. Je jedním z nejinspirativnějších lidí, které znám a jsem na něj velmi hrdá!
Teď, když žiji v Římě, skypují se mnou často mí prarodiče pomocí dědečkova tabletu (nemohu si pomoci, ale mám pocit, že mu to musí připadat neuvěřitelné a mnohem lepší než psaní dopisů). Nonno je vtipný, inteligentní a pohotový jako dřív. Při mé poslední návštěvě jsem mu přivezla panforte (tradiční italský dezert s oříšky) ze Sieny a on mi věnoval kuchařku, sestavenou tak, aby zákazníky Supreme Dairy vrátila při listování do šedesátých let.
Hlavními surovinami této kuchařky jsou Mozzarella a Riccotta. Na počest mého dědečka bych se s vámi chtěla podělit o jeden z těchto receptů – Mozzarella v Carrozze.
Mozzarella v Carrozze, recept z regionu Kampánie v Itálii, je v jistém smyslu křížencem mezi grilovaným sýrem a francouzským toastem – sendvič se namáčí do vajec, mléka a mouky a smaží se, dokud není křupavý a zlatý na vnější straně s uvnitř rozteklým sýrem. Mozzarella musí být nakrájena velmi tence, aby se dobře roztavila. Sendvič je velmi snadný na výrobu a nenáročný na suroviny. (Nonno Jime, díky za to, že jsi mi dal inspiraci, udělám ti tento recept, až budu příště doma!)
Složení:
6 plátků bílého chleba, odstraněnit kůrky
1 velká kulička buvolí mozzarelly, nakrájet na tenké plátky
1/2 šálku plnotučného mléka
1/2 šálku mouky
1 vejce
špetka soli
olivový olej na opečení
Odkrojíme z plátků chleba kůrku, mezi dva plátky položíme tence nakrájenou Mozzarellu a stiskneme je k sobě.
Do mísy nalijeme mléko, v jiném talíři rozkvedláme vejce s trochou soli a do jiného talíře nasypeme mouku.
Na pánvi rozehřejeme olej. Vložíme do něj sendviče, které jsme nejprve ponořili do mléka, následně do mouky a pak do vejce. Sendvič smažíme dozaltova.
9.4.2015
* „Ó má krásná země, kdo ví, kdy se zase uvidíme!“
Foto and text by © Francesca Bruzzese
O Francesce Bruzzese
Francesca Bruzzese je zanícená kuchařka a pekařka, která žije od roku 2011 v Římě v Itálii . Je to rodačka z Rhode Islandu s italskými kořeny, můžeme ji obvykle nalézt v kuchyni, kdy připravuje něco dobrého, aby to mohla přinést kolegům v práci, vyvíjí nové recepty, které by přidala do svého repertoáru, nebo plánuje nějaký večírek. Kromě přispívání recepty a články do Eating Italy Food Tours (http://www.eatingitalyfoodtours.com/), píše také blog o jídle, „Lívance a piškoty“ (www.pancakesandbiscotti.com).
Článek s dovolením poskytl http://bostoniano.info/food/mozzarella-carrozza-story-nonno-jim/
Pokud byste byli rádi upozorňováni na nové články nebo souhrnné novinky ze stránky, můžete se přihlásit k odběru.
Vyčerpávající informace, které se týkají pařených hnětených sýrů lze najít v tištěném občasníku Mlékonoš. Mlékonoš lze zakoupit zde.
