O dojení 1. část

1. část – Obecně o dojení

Obr.1

Když je vemeno zcela naplněné mlékem, přistupujeme k činnosti, která ho vyprázdní – k dojení. Některé dojnice trpí v případě přílišného naplnění vemene samovolným odtokem mléka, některé dojnice naopak jsou tzv. „tvrdé“ nebo „tvrdodojné“. Když chceme začít vyprazdňovat vemeno, může se kvůli nervovému podráždění nahrnout do žil krev a dojde k silnému stisknutí uzavíracího svalu a tím se zadrží mléko. Pro dobrou životní pohodu dojnice i pro optimální zisk mléka je důležité, abychom během dojení dbali na pravidelnost, pečlivé vydojování a čistotu.

Pravidelnost je velmi důležitá jak ve výkonu, tak v čase. Dojnice si totiž zvyká na určitý způsob dojení a při jeho změně je znepokojená a nerada pouští mléko. Každá dojnice se také přizpůsobuje svému dojiči a zvyká si na něj, někdy dokonce příliš, v každém případě se nedoporučuje měnit dojiče příliš často. Dojení provádíme buď dvojí, nebo trojí. Dvojí dojení po 12 h a trojí dojení po 8 h. Dojení by mělo probíhat vždy v jednom kuse a dojnice by během dojení neměla být zbytečně vyrušována.

Kromě prvního dojení po otelení by mělo být vemeno vždy velmi dobře vydojeno. První dojení po otelení by se nemělo vemeno zcela vydojovat, neboť vnitřní orgány jsou velmi překrveny a teprve pozvolna nastává normální oběh krve. Vydojí-li se dojnice hned po otelení, nastupuje místo mléka volný chladnější prostor a do pohlavního ústrojí přitéká nová krev, z čehož mohou nastat horečky. Proto se má s dojením počkat 4–5 h po porodu a mléko se nemá odebrat najednou, ale po částech. Ideální je, pokud může zůstat pod dojnicí mládě a vypíjet ji dle libosti (je to dokonce kvůli stimulaci tvorby mléka a prvnímu požití mleziva žádoucí) a k prvnímu dojení následně dojde až za cca 12 h. Následující dojení je již plné a vydojujeme zcela. V této době může mít dojnice také tzv. „plch“, což je otok vemene, který postupně zmizí. Doporučuje se však pomoci krávě chladicí mastí.

Pokud bychom vemeno nevydojili zcela a zůstalo by v něm 1/4–1/2 l mléka, zpomaluje se tvorba mléka nového a také dochází často k zánětům. Zároveň je však na místě opatrnost, především při používání dojícího zařízení, abychom přílišným vydojováním neponičili dojnici strukové kanálky.(Cornell University Experi
ment Station).

Je nezbytné, abychom při dojení dbali čistoty. Mléko, nalézající se ve vemeni zdravé dojnice, obsahuje pouze málo rozkladných zárodků, které se ani nemohou množit, protože baktericidní vlastnosti zdravé živé mléčné žlázy jim toto množení znemožňují. Výjimku může tvořit nemocná a porušená mléčná žláza.

Mléko ve vemeni zdravé dojnice obsahuje zárodky neškodné. Jakmile se však začne dojit a mléko přichází do styku s vnějším prostředím – rukou dojiče, doícím zařízením, se vzduchem a nádobami, začíná se znečišťovat zárodky. Čistě získané mléko je základem kvalitních výrobků, čisté mléko usnadňuje jeho následnou úpravu i přímý prodej. Čistě nadojené mléko dává dobrou smetanu, máslo a sýry.
Hlavním zdrojem nečistot a následkem toho i rozkladných zárodků jsou země v podobě uschlého bláta, prachu a pak stelivo a krmivo, jehož úlomky vnikají rozvířeným prachem do mléka.

Krmit se má vždy až po dojení a nemá se ani napájet, ani podestýlat či kydat hnůj, aby mléko nepojímalo zbytečně nežádoucí mikroorganismy. Velmi špatnou praxí je krmení dojnic během dojení senáží, neboť právě senáž obsahuje velké množství spórů klostridií, které se ze 100 % dostávají do mléka vnější cestou, tedy infikací při a po dojení (ze země, stravy, těla dojnice), především ze senáže. Při ručním dojení dochází k nejmenšímu znečištění mléka při dojení volně na pastvě. V dnešní době ovšem většina malých chovatelů dojí pomocí dojícího zařízení v dojírně, neboť i v případě ručního dojení a možnosti dojení na pastvině je málo chovatelů schopných naučit své dojnice postát bez úvazu.Methods of milkings 1903

Protože je zdrojem znečištění mléka také dojnice, je nutné přihlížet k pečlivému omývání a osušení vemene před dojením obr.1, Po umytí musí vždy následovat osušení, což je zároveň i příznivá masáž vemene před dojením. K masáži přistupujeme vždy před dojením, neboť tím stimulujeme mléčnou žlázu k rychlejšímu pouštění mléka.

Bezprostředně před dojením bývá zvykem, že dojič dojnici pohladí, zavolá na ni jménem a usedá na stoličku po jejím pravém boku, případně připíná z pravého boku dojící stroj.

Mikroorganismy se dostávají do struku dojnice právě zvnějšku a první střiky mléka obsahují nejvíce nežádoucích mikroorganismů, další mléko je již podstatně čistší, proto je žádoucí nejprve odstříkat první střiky mimo kyblík nebo mimo dojící zařízení, které nasadíme až po odstříkání. Vhodná praxe je také odstříkávat první střiky do nádoby a nikoli na zem, kam mikroorganizmy pouze rozséváme. Pokud se naučíme odstříkávat první střiky mléka mimo dojené mléko, můžeme zlepšit mikrobiologickou jakost mléka o 5–10 %.
V příštím díle budeme pokračovat se způsoby dojení.

Celý seriál o dojení nalezneme zde.

Zdroje:

Domácí mlékař; Mikrobiologie  Jiří Doležálek, SNTL, Praha, 1962; B.Pichová-Poláková 1891; All about milk, Rosenau, M. J. (Milton Joseph), 1869-1946; Základy mlékařství 1897