Lancashire + Lancashire Bomb

[Inka]

V tomto příspěvku vycházím z dotazu ohledně voskování ve vláknu Mini (i Maxi) Babybel.

Lancashire je svým způsobem extrémní sýr, který v průběhu své existence zaznamenal poměrně razantní vývoj. Dalo by se říct, že ne zrovna k lepšímu. Prapůvodní metoda výroby stála na přirozené mikroflóře syrového mléka, a spočívala ve velmi pomalém prokysání mléka i následně vzniklé sýřeniny. Sýřenina se na sýrařských stolech nechávala vyzrát 2 – 3 dny. Často se při výrobě plnila do forem směs dvoudenní a třídenní sýřeniny – podstatný byl jednodenní rozdíl. Prokysaná sýřenina se namlela, promíchala se solí (cca 2 %), naplnila do forem a zalisovala. Výsledkem těchto procesů byl velmi specifický sýr s typickou konzistencí. Později byl proces zredukován na kombinaci sýřeniny ze dne zpracování, a sýřeniny vyrobené v předchozím dnu. Podle zralosti se rozlišují 2 typy – Creamy Lancashire Cheese, který zraje nejčastěji 2 – 12 týdnů a Tasty Lancashire Cheese, jehož doba zrání může dosahovat až 24 měsíců = sýr je chuťově mnohem výraznější s lehce oříškovým podtónem.
Nověji byl stvořen tzv. Crumbly Lancashire, který je až tvrdý, lomivý – nikoliv krémový. Výroba se urychluje přídavkem startéru => urychlení prokysání, výroba sýra v jednom dnu a výsledkem je právě tvrdý lomič. Výrobní proces je rychlejší a tudíž i levnější. Bohužel se postup vžil, a dnes je takto vyráběna spousta sýrů.

Na bázi původní varianty vyzrálého Tasty Lancashire Cheese je založen i sýr až lehce „teatrálního“ zjevu s názvem Lancashire Bomb nebo také Lancashire Black Bomb vyráběný v rodinné sýrarárně Shorrock Cheese v Goosnargh. Autorem je jistý Andrew Shorrock, který údajně tento sýr v podobě, ve které je dnes na trhu, poprvé vyrobil v 80tých letech jako pozdrav z domoviny pro svého přítele jenž odjel do zámoří. Vsouvislosti s existencí sýrových bombovic se tradují různé věci, hlavně když je nějaký ten příběh, a prodeji to svědčí 🙂

Jako první spatřila světlo světa „bomba“ v černém vosku. Jedná se o čistý Lancashire vytvarovaný do koule, v příhodném okamžiku zabalený do čtverce z mušelínu (jako do ranečku), který je zajištěn omotáním tkanicí / šňůrkou, následně je přečuhující mušelín odříznut / odstřižen tak, aby zůstal vyčuhovat dostatečně dlouhý culíček a vytvořený obal se zároveň nerozpadl. Takto oblečený sýr je následně nořen do vosku. Taktika spočívá v tom, že se uchopí tkanice = sýr na ni visí, a cca 5 x se celý sýr i s culíčkem a kouskem tkanice noří do vosku – velká otázka je, zda je při všech 5ti ponorech aplikován stejně tekutý vosk, nebo zda není např. poslední vosková lázeň z mírně hustšího vosku – těžko říct, ale to se hned tak nedozvíme 🙂
Pak následuje klasické zrání. To, že mají ve videu bombovice umístěné v sáčcích, přisuzuji ochraně povrchu (prach, mechanické poškození povrchu při manipulaci), protože jinak to žádný speciální účel nemá.
Později k Černé bombě přibyly i bomby barevné, tvořené různě ochuceným Lancashire např. čili, jahody + šampaňské, česnek + byliny …
…I v tomto případě mé podezření sílí … 🙂 – nebudu zde momentálně princip výroby prozrazovat, v Domácím mlékaři II. bude samostatná kapitola o výrobě různě ochucených sýrů včetně lehce speciální metody výroby novodobých sýrů z Britských ostrovů, jako jsou např. Wensleydale (ovocné varianty), Bílý Stilton, Čedary včetně pivních, whisky nebo ovocných a čokoládových … které se mimochodem dnes také zcela běžně voskují.

http://www.lancashirebombs.co.uk

Lancashire klasik malých rozměrů + voskování:

Původní výroba s finálním zatřením sádlem:

Bomby ve vosku:

• Téma bylo upraveno před 6 roky a 3 měsíci uživatelem Inka.
• Téma bylo upraveno před 6 roky a 3 měsíci uživatelem Inka.

[Autor]

Příspěvky