Uplynulo pět týdnů a sýr je na světě!
Jak už jsem psala,chuť experimentovat mě přepadla uprostřed výroby zlata. Napařený sýr jsem vykoupala v trošce vody se špetkou camembertské plísně a dál jsem s ním zacházela jako se zlatem, tedy i s formou do chladu a druhý den solná lázeň, 10°C hustota cca 18 bé, neměřila jsem. Dalších 10 dní strávil ve sklepě jako camembert, tedy na mřížce, v boxu, při teplotě, jaká tam právě byla,7-8 °C. Za 10 dní porostl plísní, tak jsem ho zabalila do papíru jako camemmbert, uložila do otevřeného boxu v lednici a denně otáčela. Patrně jsem měla víc štěstí, než rozumu, protože nechytil žádnou jinou plíseň. Sýr není malý, má 1,1 kg, byl dělaný v košíkové formě 18 cm průměr. Chuťově i konzistencí je někde na půl cesty mezi goudou a zlatem, velmi jemný a lahodný, dá se jíst i s kůrkou, možná se i opravdu blíží Kamadetu z Madety, ale já už zase nevím, jak chutnal. Musím říct, že je to sýr velmi nenáročný na údržbu, ani to otáčení jsem nedělala tak úplně každý den :-). Jediné co hrozí, je napadení jinou plísní, pak by se asi musel očistit a nechat zrát pod kůrkou. Na zrání by asi stačilo mnohem méně než pět týdnů.
