Mikrováha – kalibrace + údržba
Vyskytují se až „všetečné“ dotazy, jak by se dalo z nějaké váhy z Ali, která při konfrontaci se závažím určité hmotnosti ukazuje na displeji blbiny, nějakým domácím kalibračním zákrokem udělat váhu přesnou… při vší úctě na to fakt odpověď neznám :). Je to prostě ŠUNT do morku kostí, a nijak se to zmírnit nedá. Ani nějakou „manuální kalibrací“ doporučovanou v návodu. Jestliže sjíždí z výrobního pásu „mikrováhy“ s přesností na 0,1 g, a mají prokazatelně při vážení odchylku okolo 4 g, nelze očekávat, že deklarovaná funkce „kalibrace“ uvedená v návodu bude nějak účinná = při zapojení kritického myšlení – no to by asi měli přeci všechny váhy přesně nakalibrované už ve výchozím stavu. Proč tomu tak není, když je to tak jednoduché?
Má smysl provádět nějakou „domácí“ kalibraci u mikrovah od určité kvality, kdy se i u kalibrační funkce dá předpokládat jakás takás účinnost. Nikdy se však nevyrovná velmi přesné profikalibraci (cena řádově v tisících), kterou ale pro domácí alotrie není nutné vyžadovat.
Z toho plyne taktika pro domácí použití mikrováhy, kdy je primárně důležité váhu pokud možno používat co nejšetrněji, abychom ji „nerozhodily“:
– udržovat vážící plochu v čistotě
– !!!NEPŘETĚŽOVAT!!! – přetěžování váhy je úhlavní nepřítel životnosti váhy a její přesnosti
– pokud možno chránit před vlhkostí a prachem (váhu skladovat v nějaké krabičce za tím účelem vyčleněné)
– samozřejmostí je vyvarovat se polití tekutinou či nasypání sypkých materiálů do útrob váhy
=> je velmi vhodné, pokud do kelímku umístěného na vážící ploše naléváme tekutinu z nějaké nádobky, tak z takové, která má tzv. „zobáček“ a tekutina při akci tudíž nestéká po nádobě a nemůže skončit na vážící ploše či uvnitř váhy
– vahám ani nesvědčí prudké teplotní výkyvy = váhu vezmu z vytopené místnosti o teplotě +22 °C, a přenesu ji do venkovních prostor s teplotou +5 °C, kde budu okamžitě vážit – je nutná nějaká adaptace (roztažnost materiálu atp.)
Osobně vždy bezprostředně po ukončení vážení váhu z pracovní plochy vezmu a umístím na poličku = jako na potvoru pak člověk do něčeho drcne… a neštěstí je na světě = je lepší tomu předcházet a je to nejmenší, co lze udělat (mít to nějak zautomatizované, jako takový reflex).
Kalibrace
Pokud máme váhu kvalitní, u které má i domácí kalibrace nějaký smysl, je otázka kdy váhu kalibrovat = jak často, zda rovnou novou váhu z výroby pro zvýšení přesnosti atp.
– takto se na problematiku nedá nahlížet, pokud je váha opravdu kvalitní, je dobře seřízená i kalibrovaná už z výroby = všelijakými neumělými pokusy si akorát koledujeme o rozkalibrování funkčního výrobku.
– nelze říct, že je nutné mikrováhu při domácím použití striktně kalibrovat v nějakých pravidelných časových intervalech
– podstatný je konkrétní stav váhy, který do velké míry ovlivníme právě vhodným šetrným zacházením
U váhy Velleman, kterou používám už déle než rok, a dovolím si říct, že je to váha kvalitní, rozhodně dostatečně kvalitní pro domácí použití, průběžně v čase sleduji / prozkušuji přesnost vážení pomocí sady závaží (0,02g… 0,1 g… 0,5 g… 1 g … kalibrační závaží 10 g) a musím říct, že váha si stále udržuje svoji vyrovnanou přesnost. V rámci experimentu kladu závaží na různá místa vážící plochy, a ještě se mi nestalo, aby se na displeji objevilo jiné číslo, než byla hmotnost závaží. Pro vyváženost informací jen pouze jednou jedinkrát se v určitém místě stalo, že na první pohled se při umístění závaží o hmotnosti 5,02 g na displeji objevilo číslo 5,03 g, ale během chvilky se to ustálilo na 5,02g a už se to nikam nepohnulo = při vážení je nutná určitá trpělivost, než to senzor „chytí“. Ale váha prostě i při poměrně častém využití (využívám i při pekařině) vykazuje velmi dobrou „údržnost“. Není důvod ji tedy kalibrovat, a jsem přesvědčená, že nebude ani za rok – budu jí dále pozorovat 🙂
No a zásadní věc pro vlastní akt kalibrace je bezpodmínečně nutné mít předepsané kalibrační závaží pro danou konkrétní mikrováhu, což je různé. Některé váhy mohou mít 50 g, jiné třeba 100 g nebo 200 g. Mělo by být uvedeno v přiloženém návodu. Kalibrační závaží jiné hmotnosti, než je předepsané, je nám pro účel kalibrace tudíž k ničemu.
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Vážení materiálu malého množství / nízkých hmotností
Jak už víme, není žádoucí sypat vážené suroviny přímo na vážící plochu, nýbrž je nutné mít nějaké vhodné misky či podložky. U Vellemana, který má váživost až do 500 g, není problém použít nějaké misky či nádobky, které máme běžně v kuchyni, a váhu následně vynulovat pomocí fce TARE. V profi laboratořích se na navážky využívají tzv. „hodinová sklíčka“ nebo „lodičky“ – ty trvalé skleněné nebo porcelánové nejsou zrovna nejlevnější, navíc se to maloobchodně těžko shání. A protože jsme „domácí mlékaři“, a jsme tudíž tvorové notně prohnaní, poradíme si i v tomto případě. Pro vážení miniaturních množství třeba mlékárenských kultur a zejména plísní si v domácích podmínkách můžeme velmi jednoduše vyrobit improvizovanou vážící lodičku – na plísňové kultury je to tak jako tak ideální jednorázové řešení, pokud si spóry plísní nechceme zanést i do jiných sýrů.
Trik spočívá ve výrobě jednorázové lodičky na navážku z obyčejného papíru (případně i k opakovanému použití). Ve skutečnosti je to spíš loďka typu katamarán, opatřená lyžinami proti převrhnutí, nebo takové „letadýlko“ až vlašťovka, které jsme z papíru vystřihovali v dětství.
Z přehnutého papíru vystřihneme „šipkovitý“ útvar s křidýlky => křidýlka, která se následně ohnou, jsou přímo zásadní pro následnou stabilitu lodičky při vážení = abychom mohli pohodlně nasypat vážený prášek. Délku křidýlek je nutno nějak odhadnout – dají se i následně zastřihnout. Přiznám se, že poměry jednotlivých stran jsem nikdy nijak nezkoumala 🙂
=> celkovou velikost papírové lodičky přizpůsobíme velikosti vážící plochy a váženému množství
– lodička ani křidýlka se v žádném případě při vážení nesmí dotýkat jiných ploch než je plocha vážící, zkreslovalo by to navážku
– zejména ti, kteří mají mikrováhu s deklíkem pevně přidělaným na pant, a není moc velký výškový rozdíl mezi pantem a vážící plochou, musí být ve střehu, aby se křidýlko nedotýkalo pantu nebo deklu
