Bellindy
Bellindy nejsou sice nijak zajímavé pro gurméty zaměřené na ostré vyzrálé sýry s přírodní kůrkou. Je to spíš taková ptákovina až Přémovina. Ovšem jak sama musím uznat, jisté kouzlo mají. Nesporná je i praktické stránka, dají se přibrat do batohu na různé cyklovýlety či jiné druhy rajzování, aniž by podlehly okamžité zkáze. Stejně tak, když si Bellindu vezme člověk na svačinu a z nějakého důvodu ji nesní, nic se neděje. U dětí už vůbec :). Se sýrem nakrájeným na plátky je to horší … Navíc lze při konzumaci nějakých 2 Bellind denně dostát i pravidelnému příjmu vápníku.
Jedná se o miniaturní polotvrdé sýry ve vosku, které tudíž zrají relativně kratší dobu než sýry ve velkých bochnících či blocích. Výroba vychází z běžných výrobních postupů polotvrdých sýrů. Vzhledem k miniaturizaci musíme však určité procesy mírně upravit. I samotný Bel krom své vlajkové lodi původního sýru Babybel a pozdějšího Mini Babybel vcházejících ze sýru edam, dnes vyrábí další druhy sýrů v nejoblíbenější verzi Mini, jako jsou gouda, čedar, leerdammer, kozí sýr, emmenthaler, mozzarella … U sýrů ementálského typu a leerdammer se primárně jedná o chuť, nikoliv o „Očička“, tolik opěvovaná u domácích mlékařů. Díry v takto malém kousku sýrového těsta nejsou reálné = je nesmysl se je vůbec pokoušet vyrobit, nedopadne to dobře.
Jako první typ uvedu sýr s mytou sýřeninou – domnívám se, že jsou nejoblíbenější.
Stěžejními faktory se v obecných rovinách jeví:
1) Mírně vyšší vlhkost v sýrovém těstě (o něco víc zadržené vody) = výsledný „pidi sýr“ jakkoliv vysušený / vylisovaný do mrtě – by přinejmenším zrál mnohem déle, a zůstal by sušší oproti příjemně vláčným originál sýrům. Proto je žádoucí při výrobě sýrové zrno vysušovat méně, ve hře je také velikost sýrového zrna.
2) Konečné pH sýrů = prokysání
– z důvod výraznější chuti sýru je vhodnější sýry nechat prokysat do mírně nižších hodnot (větší množství kys. mléčné v těstě) – spíš 5,1 – 5,0 – napsala bych až 4,9; při domácí výrobě se však obávám, aby pak někteří neměli sýry vyloženě překysané, tuhé – už s ohledem na možnou chybu měření. Navíc, pro někoho může být pH = 4,9 už moc => je víc než žádoucí si ke každé výrobě pečlivě psát poznámky – zejména jak dlouho a při jaké teplotě sýr před solením prokysával a při příští výrobě případně dobu operativně prodloužit nebo zkrátit.
– pokud bychom měli pH sýru před solením např. 5,25 – 5,3 – 5,4 – sýry by s největší pravděpodobností zůstaly o něco pružnější, chuťově velmi jemné, kdyby byly navíc i vysušenější, museli bychom sýry nechat zrát mnohem déle, ale stejně by chuť byla méně výrazná
3) Výběr kultur = volíme kultury spíš aromatičtější, doplňkové bohužel pro domácí malovýrobu nejsou k dispozici.
4) Termizace / pasterace mléka = pasterovat x nepasterovat
– ač jsem příznivkyní i sýrů z nepasterovaného syrového mléka, u takto malých sýrů jsme se při domácí degustaci vzácně shodli, že mini sýry z pasterovaného mléka jsou jasně lepší = mají krásně čistou chuť, naproti tomu u vzorků z nepaster. mléka, už jen s ohledem na to, že sýry zrají kratší dobu, se vyskytoval takový ostřejší, rušivě působící „ocásek“.
– vzhledem k tomu, že při výrově musíme naplnit větší počet formiček v nějakém rozumném časovém intervalu, aby se zrno dobře navázalo, a navíc jsme limitováni počtem formiček, stejně nepracujeme s nějakými kvanty mléka – zatím se mi osvědčilo pracovat s max. 14 l v jednom člověku – při spolupráci 2 osob, se dá i víc – pokud máme dostatek vhodných formiček
=> není problém takové množství mléka alespoň termizovat a zchladit na očkovací teplotu
5) Vhodné formičky = viz příspěvek výše
– nevhodnější z repertoáru formiček, které jsou momentálně na trhu, se jeví malá srdíčková forma
– kdo by se nenechal odradit jistou obtížností výroby, a skutečně trval na kuličkách, čočkách či tvarech připomínajících schránku z Kindervajec, dá se vyrobit za pomocí Bellindátoru = jistého lisu na kuličky (masové, zeleninové apod.) italské provenience od firmy Snips, stejně jako dvoupatrový Party box. V ČR lze momentálně zakoupit v eshopu kuchyn-domov.cz pod názvem „Forma na výrobu masových koulí“.
…………………………
Bellindy – vlastní výroba
U výroby varianty sýrů s mytou sýřeninou vycházím z výrobního postupu sýru Vallagret, ovšem pouze jen vycházím = očkuji jinou kulturou, podle typu použitých formiček upravuji velikost sýrového zrna, významně zkracuji dobu mytí zrna – respektive dobu závěrečného míchání / dosušování zrna…
1) Surovina = kravské mléko
– tučnost – lépe do 4 % (3,5 – 3,8 – 4) – v případě že známe tučnost mléka
– termizace nebo šetrná pasterace
2) Očkování – zrání mléka
– teplota mléka = 31 °C
– kultura – velmi se mi osvědčila „Kultura pro nízkodohřívané sýry s oky“ – Ekokoza (Chr. Hansen), používám jí na výrobu sýru metodou Vallagret normální velikosti, nemohu si pomoct, ale i na miniaturní sýry nám chuťově zatím vyhovuje nejvíc. Přesto, že propion tam žádnou velkou parádu nenadělá, při zrání v cca 10 °C se nijak bouřlivě nerozvíjí, ale celkový chuťový dojem je subjektivně prostě o chlup lepší, než u jiných mezofilních kultur.
Samozřejmě, že lze použít jinou mezofilní kulturu, zkoušela jsem Danicu a také to není špatné. Jistě by se dalo použít i CHN22, CHN11 / 19, předpokládám že by nemuselo být špatné Danisco M4100 – bude ovšem potřeba ohlídat si tempo prokysávání sýrů
– lyofilizovanou kulturu necháme v mléce předezrát cca 45 min.
3) Sýření
– teplota mléka = 31 °C
– přídavek chloridu vápenatého – dávkování dle návodu na obalu
– doba = 30 min = ostrý lom
4) Krájení
– velkost sýrového zrna při použití srdíčkových forem (nebo koleček) = 0,8 cm
– velikost sýrového zrna při použití lisu na kuličky = 0,65 cm
5) Míchání I. + dokrajování
– doba = 10 min.
– při výrobě mini sýrů je opravdu důležité, aby bylo sýrové zrno co nejrovnoměrnější = nikoliv drť, ve které se sem tam vznáší ledovcové kry.
6) Mytí
• Odčerpání syrovátky – 45% celkového objemu
• Sýrové zrno se pomalu šetrně míchá (míchání II.) a postupně se v průběhu 10ti minut přilévá voda o teplotě 52°C – množství cca 23% z celkového objemu mléka.
• Počáteční teplota by měla být 31°C, konečná po přilití vody = 39°C (neměla by být nad 40°C = hlídat teplotu průběžně po celou dobu mytí)
– sýrové zrno po ukončení vlastního procesu mytí mícháme velmi krátce – cca 8 – 10 min.
– zkouška vyzrálosti sýrového zrna – při smačknutí v dlani by váleček naopak neměl jít snadno oddělit, jak jsme zvyklí třeba u vysokodohřívaných sýrů – zrno je soudržné
– zrno necháme klesnout ke dnu, cca 5 – 8 min
7) Formování
– do záchytné nádoby odčerpáme syrovátku – cca 5 cm nad hladinu zrna
– zrno pokud možno pod syrovátkou plníme do jednotlivých srdíčkových formiček = nijak zuřivě nepěchujeme, pouze po naplnění srdíčka po okraj povrch mírně smačkneme = urovnání povrchu – mělo by jít hned otočit = zrno by se mělo hezky vázat
– formičku postavíme / ponoříme do nádoby s odčerpanou teplou syrovátkou (sýry by si v teplé syrovátce měly pobýt minimálně 30 min + alespoň 2x sýry otočíme)
– takto postupujeme až do spotřebování sýrového zrna = pracujeme poměrně svižně, aby se zrno ještě dobře vázalo
8) Napařování
Pro domácí výrobu takto malých sýrů je nějaké vysokotlaké formování nemožné, stejně jsou v profi výrobě po krátkém vysokotlakém zalisování z důvodu zformování koleček do zaoblených tvarů bez ostrých hran, sýry ve formách následně ponechány ve vyšší teplotě z důvodu prokysání do požadovaného pH. Proto při domácí výrobě používám osvědčenou pařbu rovnou. Pokud se to nějak nepřežene, vyrobíme takto sýr příznivých vlastností.
– připravíme si nějakou vhodnou pařírnu – vytemperujeme na cca 35 °C,
– sýry ve formičkách vyndáme ze syrovátky, narovnáme do nějaké vhodné napařovací nádoby jako jsme zvyklí u sýrů typu Zlato nebo Havarti a přiklopíme – vzdušná vlhkost = cca 90 %
– v průběhu otáčíme – první 2 hodiny = 4 x po 30 minutách – později méně často – obvykle jdu spát 🙂
– celková doba paření = 8 – 10 hod. (spíš 10) – pH by mělo být pod 5,1 – spíš 5,0
– osobně vytemperuji pařírnu na počátku na 35 °C, po 2 hodinovém otáčení sýrů a větrání ještě přihřeji vodu v kastrolu, který mi slouží jako zdroj tepla, ale už k sýrům nevstávám, takže teplota klesne na nějakých 28 – 29 – 30 °C => uvedená doba paření je pouze orientační = prokysání sýrů velmi záleží na zcela konkrétních podmínkách, které nemůžeme mít všichni stejné + velmi záleží na výchozím pH mléka a použité kultuře
– průvodním jevem, že sýry nepřekysaly je, že jsou stále ještě pružné. Jakmile ztvrdnou, je to špatné. Když bude naopak pH moc vysoko = málo kyselý sýr – hrozí chuťová nevýraznost a o něco větší „gumovitost“ sýru => delší doba zrání
9) Chlazení
– po ukončení paření sýry vyklopíme ze srdíčkových forem a na 10 – 15 min vložíme do ledové vody, aby prochladly (vodu můžeme vyměnit)
– sýry poté vyjmeme z vody, narovnáme na nějaké plato (zakryjeme fólií aby neosychaly), nebo narovnáme do nádoby, která se dá přiklopit a umístíme do chladu = 10 – 12°C, doba cca 45 – 60 min.
10) Solení
– teplota solné lázně 10 – 12 °C
– koncentrace solné lázně = 18%
– doba soleni – osvědčilo se mi opravdu 2 hodiny, ale velmi záleží na tvaru sýru, výšce jednotlivých sýrů … musí si každý odladit podle vlastní velikosti sýrů
– na druhou stranu sýr musí být slaný – i originál mini sýry jsou poměrně slané
11) Resuyage / zrání v chladu
– účelem je prosolení sýru = průnik soli zadržené v povrchových vrstvách směrem do středu sýru
– teplota = ideálně 12 °C (není problém 10 ° v lednici)
– vzdušná vlhkost = 90 % = sýry neosychají!!! naopak jsou vlhké / mokré
– sýry jsou narovnané na nějakém platě nebo mřížce + přetáhnout přes ně potravinářskou fólii aby nevysychaly = vysoká vzdušná vlhkost
– doba = 15 – 24 hod (z časových důvodů praktikuji spíš 24 hod)
– v průběhu je možné sýry otočit, případně pokropit vodou, aby nevyschly
12) Voskování
– voskujeme řádně vychlazené sýry – vzhledem k malým rozměrům to není úplně jedno
– po vyndání z chladicích prostor povrch sýrů lehce osušíme papírovou utěrkou nebo čistým vyvařeným hadříkem = povrch zůstane vlhký – není to na závadu
Nitě
– krom vosku budeme potřebovat nějakou vhodnou pevnou silnější niť nejlépe světlých barev (režná, bavlnka, obuvnická polyesterová …) U všelijakých šňůrek je třeba dát si pozor, aby nebyly moc silné, nebo nepoddajné = voskujeme poměrně slabou vrstvou, aby vosk opravdu dobře přilnul.
Délku si vyměříme tak, abychom mini sýr ve vhodném místě omotaly jednou celou otočkou + druhá otočka s přesahem na „zavěšení“ při voskování = niť musí sýr dobře obemknout a musí zároveň přesahovat dostatečně dlouhé konce, abychom je mohli pohodlně uchopit a nemuseli si tak pálit prsty ve vosku 🙂
Přiznám se, že používám normální stehovku 4x přeloženou = 4 nitě (3 bylo málo, 5 zbytečně moc 🙂 ), a to z toho důvodu, že jsem dostala 2 špůly jako všimné v krejčovských potřebách. Vzhledem k tomu, že stehuji jen když je to krajně nutné, našla jsem takto pro nitě využití. Klidně i v předchozím dnu před voskováním spočítám sýry, sednu si ke stolu, udělám na hraně stolu tužkou malé znaménko = potřebná délka nitě od rohu stolu ke znaménku, špulku vhodím do hrnku, odmotám 4 x délku a odstřihnu.
Osvědčilo se mi dávat do snopků (velmi zlehka) po cca 10 kusech čtveřic a snopky pokládat s mírnými rozestupy na tác, při voskování vždy ze snopku jednotlivé čtveřice nití vytahuji, aniž by se nitě zašmodrchaly.
Kdo použije nějakou silnější niť (režnou, bavlnku apod.), stříhá samozřejmě jednoduše, nikoliv čtveřitě. Případně dle uvážení – může být, že některá bavlnka by snesla zdvojení.
ALE POZOR! Vzhledem k tomu, že sýr i s nití noříme do vosku zahřátého na poměrně vysokou teplotu, je třeba se vyhnout všelijakým „chemlonovým vláknům“ apod., vím že se svého času vyráběly i takové vyšívací chemlonové bavlnky – aby potom ve vosku nezmizely.
Příprava vosku
– připravíme si sýrařský vosk = ve vhodné nádobě ohříváme přímým záhřevem, nikoli ve vodní lázni (příliš nízká teplota)
– použijeme nějakou malou vyšší nádobku, která je schopná snést vyšší tepelný záhřev – osvědčily se mi celo nerezové kelímky / hrnečky – po voskování jde vosk z kelímků pohodlně vyčistit = nejsou nenávratně zničené. U plynového sporáku je nutno použít litinovou ploténku (dnes se možná dělají i jiné, než litinové), nelze stavět nádobu přímo do ohně.
– kdo úporně trvá na bezbarvém a barevném vosku, musí mít nádobky 2
– z plátu odkrojíme úzký pruh vosku a nakrájíme na malé kousky – krájím rovnou do hrnečku
– zapneme záhřev cca na střední hodnotu, vosk se začne tavit – pokud ho není dostatečné množství, ještě přikrájíme
– vosk by se měl roztavit zcela, není nutné aby přímo vřel, ale měl by být rozhodně řidší, než když se taví ve vodní lázni, hořák vypneme
– optimální hustotu vosku musíme zjistit experimentálně = pokud je moc řídký (sýr vysloveně prosvítá), nasadíme chňapky a hrneček s voskem odstavíme na poblíž připravený talíř (ne plastový), ideálně vyložený pečicím papírem. Až bude hustota vosku ucházející, přemístíme hrneček zpět na vypnutou plotýnku = udržení teploty. V průběhu voskování vosk začne houstnout = plotýnku opět přihřejeme. Atd. …atd…atd… Musíme operativně reagovat na vzniklou situaci.
Technika převázání mini sýru nití
– pokud jsme použili nějaké jiné sýrové formičky než srdíčko, kuličku, šišoid nebo kolečko – případně čtvereček, musíme počítat s tím, že půjde následně sýr z vosku obtížně vyprostit. Při omotávání nitkou se vždy musíme zamyslet, v jakém nejvhodnějším místě (ideálně nejširším) sýr omotat = v jakém místě se v budoucnu vosk nití prořízne = příkladně čtvereček je nutné omotat příčně z rohu do rohu, pokud bychom omotali uprostřed rovnoběžně s hranou, těžko by šel následně sýr z vosku vyprostit = musíme vždy použít zdravý úsudek.
Ponor do vosku
– při noření do vosku držíme sýr zavěšený v niti tak, aby byl pokud možno vyvážený, když cítíme, že se byť jen lehce vychyluje, nespoléhejme se na to, že ho udržíme a opravdu omotání upravme, je téměř jisté, že se sýr vysmekne a chlustne do vosku = je to opravdu zbytečné
– sýr do vosku pouze krátce ponoříme a vytáhneme, chvilku počkáme (můžeme i lehce vyfoukat) a ponoříme ještě jednou = druhá vrstva, případně do barevného, jestliže praktikujeme dvoubarevný pokryv. Když je vosk moc řídký = vrstva je od pohledu příliš slabá, můžeme operativně provést ještě jeden ponor – vždy reagujeme podle nastalé situace
– zavoskovaný mini sýr ještě chvilku podržíme na vzduchu – mírné vytužení povrchové vrstvy
Chlazení ve vodě = krystalizace vosku
– následně sýr ponoříme do připravené studené vody (vychlazená ve vhodné nádobě) = sýr stále držíme za nitky, ponoříme do vody, chvilku podržíme pod hladinou (fixace povrchu vosku) a pustíme na dno – vosk se krásně vytvrdí, sýr by rozhodně neměl plavat – pokud ano, něco není v pořádku.
Studená voda se praktikuje především z důvodu krystalizace vosku, ale také i z důvodu zchlazení sýrů. Je žádoucí vodní chlazení nevynechávat.
Po ukončení voskování řádně vytvrzené sýry z vody vyndáme a necháme oschnout. Pokud jde o nitky, máme 2 možnosti:
a) nitky zastřihneme tak, aby vyčuhovaly jen malé culíčky, které se dají pohodlně uchopit a nitkou následně trhnout
b) pokud jsou konce nitek dostatečně dlouhé a chce se nám, můžeme uvázat kličku = nehrozí nežádoucí natržení vosku při manipulaci, navíc se ukázalo, že se nitky dají použít opakovaně – tedy třeba ještě podruhé, ne že by se používaly nekonečně.
Oschlé Bellindy uložíme do chladu = cca 10 – 12 °C (nebo lednice)
Zralost
– velmi záleží jak jsou sýry vyrobené = obsah vlhkosti, prokysání, obsah tuku, použitá kultura …
– jako vhodná doba k degustaci se jeví okolo 3 týdnů, stalo se mi opakovaně, u šarží s o něco vyšší vlhkostí, že byly jedlé už po 14ti dnech. Není to však pravidlem, navíc ve 3 týdnech mají sýry o něco lepší chuť.
– pokud jsme vyrobily sýr poněkud sušší či s vyšším pH, může zrát klidně 6 – 8 týdnů (stalo se mi to fakt jen u prvního pokusu, kdy jsem sýry poctivě lisovala v improvizovaných formičkách, nebyly chuťově špatné, pouze zrály déle)
Pro příjemný chuťový zážitek, je nutné, obdobně jako u jiných sýrů, Bellindy vyndat z lednice nejlépe 1 hodinu před plánovanou konzumací. Nouzově 30 min, ale není to úplně ono. Jednak sýr povolí = změkne, ale zároveň se plně rozvinou chuti. Konzumace rovnou z lednice se rovná gastrozločinu.
Bellindátor
– použití výrobníku na masové koule je o poznání složitější. S ohledem určité lisovací zarážky – je nastaveno opravdu na vytvoření koulí, nemáme možnost, když se sýřenina postupně smrští, zalisovat dále – do tvaru placáku / čočky – jistou šancí je vyměnit za plato s mělkými prohlubněmi, ale to je asi tak všechno. Použít techniku přesně stejnou jakou vyrábí Bel = z předlisovaných dlouhých hadů, odkrajovat kolečka, které se následně zalisují vysokým tlakem do zaobleného placáku, bohužel u kuliček není až tak jednoduše možné (alespoň se mi s ohledem na konstrukci lisu nepodařilo) – proto používám jakousi kombinovanou metodu, kdy usazenou sýřeninu s dobrou vazností sýrového zrna – pokud možno pod syrovátkou vykrajuji / pěchuji do „komínků“ ušitých z PET lahví (musí mít obdobný průměr jako prohlubně v lisovacím platu).
Zrno do komínků poměrně energicky napěchuji (ale zas není to Parmezán = přiměřenou silou, aby se vytlačily syrovátkové kapsy) a komínek uložím do teplé syrovátky – opět postupuji velmi svižně, aby se sýřenina vázala. Komínky jsem zatím zkoušela vyrobit v délce sýrového válečku potřebného pro 2 Bellindy = do 2 prohlubní => sýrový váleček rozkrojím na 2, nebo ve velikosti přesně pro jednu Bellindu – nemám stále ještě ujasněné, co je lepší – pro jedince s velkýma rukama jsou asi lepší individuální kratší komínky.
– vezmu plato s hlubokými prohlubněmi, umístím do kastrolu, ve kterém je trochu teplé vody cca 38 °C, ve výšce, aby nezaplavila plato
– do každé prohlubně vložím trochu sýrových zrn = pro vznik „spodní zaobleniny sýru“ – bez toho někdy zůstávala na sýrech taková „plošinka“, je to prostě lepší
– následně do každé prohlubně postavím předlisovaný sýrový váleček (vyndaný z komínku) – osvědčilo se mi výška válečku cca 4,5 – 5 cm – ovšem velmi záleží na vyrobeném sýrovém zrnu, musí si každý vyladit individuálně
– při prvních pokusech je dobré si nejprve zkusit vylisovat 1 Bellindu, a až pak třeba jednu celou řadu. Osobně nejdříve mírně zalisuji 2 řady, vzniklé šišoidy ve tvaru schránek z Kindervajec otočím tak, že tupou čepelkou příborového nože lehce zajedu mezi sýřeninu a stěnu prohlubně, a za pomocí druhé ruky útvar vytáhnu a otočím – pokud se zrno dobře váže, není problém.
Poté naplním sýrové válečky i do druhých 2 řad, nasadím červené přítlačné plato a opět lehce zalisuji, odkolpím – sýry opět otočím – sýry z prvních 2 řad jdou o poznání lépe, přiklopím a umístím do kastrolu s teplou syrovátkou, zatížím něčím vhodným = kastrolem nebo hrncem, do kterého vložím 1 – 1,5 kg závaží – v syrovátce si sýry pobudou cca 30 min, v průběhu 2x sýry ve formě otočím
– následně syrovátku z kastrolu sliju a soustavu (i se zátěží) umisťuji do pařírny, obdobně jako sýry v srdíčkových formách
– zpočátku je dobré sýry otáčet ve formě cca 1 x za 30 min.
– zejména na počátku lisování mají sýry jakýsi „přesah“ sýřeniny, mohou se vytvořit i čudlíky, v důsledku průchodu sýřeniny dírkou na odvod vzduchu v lisovací červené části – osvědčilo se mi čudlíky neodřezávat a sýr jen otočit – sýry se ještě smrští, takže to obvykle není problém
– nečekejme povrch mini sýrů hlaďoučký jak dětská prdýlka – to se ve většině případů nestane – vůbec to nevadí, i kdyby byl povrch sýru nevím jak členitý, v pohodě ho zakryje vosk.
– nejhorší je první výroba, postupem času se dá odladit určitý výrobní algoritmus, a zdokonalovat se :))))))))))
– od pořízení Bellindátoru nemohu nikoho přímo odrazovat, stejně tak ho čistě na výrobu sýrů nemohu vřele doporučovat. Není to zkrátka věc na výrobu sýrů přímo určená, ale když člověk opravdu chce, a nemá nervy totálně „nadranc“, jde lis použít i na sýry.
Na masové, brokolicové případně jiné zeleninové kuličky je bezvadný – když je těsto vyrobené v příznivé konzistenci (není moc řídké), opravdu funguje obdobně jako ve videu – obzvlášť pokud dodržujeme plnění prohlubní až po vyznačenou rysku (u sýrů to nejde), kuličky jsou jedna jako druhá. Doma se nám osvědčil i na výrobu nočků z těsta na bramborové knedlíky, které se dají následně mrazit. Nebo i na bramborové krokety. Určitě by se dalo využít i pro výrobu sladkých kuliček. Jako dárek pro někoho kdo rád vaří to špatné není. Přesto, že sama mám 2 Bellindátory, asi bych je speciálně kvůli sýrům opravdu nepořizovala = práce se srdíčky je o poznání jednodušší.
