Kulindy
Příjdou brzy 🙂 , tedy až se mi podaří sepsat výrobní postup. I v domácích podmínkách se dají efektivně vyrobit miniaturní polotvrdé sýry, které zrají relativně rychle (měknou) a nejsou chuťově fádní = svoji roli sehrály kultury, neméně důležité je prokysání.
+ samozřejmě je nutné zvládnout i techniku voskování. Vosk v plátech, který je maloobchodně k dispozici je nutné zahřát na vyšší teplotu, nikoliv ve vodní lázni (musí být řidší) atd. Navzdor všem typicky českým děsům, se vznícení zatím ani jednou nekonalo. Dle mého skromného předpokladu se vosk při potřísnění z litinové ploténky hned vypařil, při potřísnění povrchu sporáku ve větší vzdálenosti od hořáku ztuhl, blíže k plameni kapky vysublimovaly … No ale zas musím říct, že na poli ohnivých záležitostí nejsem úplně ta pravá, protože už na základní škole jsem v chemickém kabinetu při praktikách iniciovala výbuch i s hořením, když se mi v sestavené aparatuře náhle nečekaně vznítila nehořlavá azbestová bariéra proti plamenům. Během mžiku se doslova rozplynula … a v poměrně rychlém sledu následovala exploze … tedy ještě předtím spolužačka zvolala: „ Hele! … Soudružko!“ a stihli jsme zalézt pod stoly.
Název „Kulindy“ jsem si vypůjčila z jednoho druhu vánočního cukroví (takové kuličky). Pravý Babybel je jen jeden, to bych si nedovolila použít. Nápady jako „koule ve vosku“, „červené kulky“ „navoskované koule“ … nemohu si pomoct, ale mají takové obscénní konotace. Kdyby někdo vymyslel něco inteligentního …
