Jednou z extrémních pododnoží syrečků je Milbenkäse, tvarohové sýry nejčastěji ve tvaru válečků nebo také kulovitých útvarů (původně 🙂 ), do kterých může být přidán kmín, nebo na videu do nich pán při výrobě dokonce přidává sušený květ bezu – pokud jsem to však dobře pochopila :).
Na tom by nebylo nic zvláštního, natož extrémního. Ovšem to, co se sýry (zformovaným tvarohem) děje posléze, je spíš pro silnější povahy. Sýry se totiž zahrabávají do hromady s roztoči (jako substrát pro roztoče = rýžová mouka), kde se nechávají dozrát nikoliv vlivem rozvoje mazu, či kulturních plísní Penicillium jako běžné syrečky, ale v důsledku „žracích a vyměšovacích“ činností malých potvor. Jedná však o jiného roztoče než u sýru Mimolette. Sýry Milbenkäse jsou proslulé i výrazným, pro někoho až nesnesitelným odérem, neřkuli přímo smrádkem.
Vyzrálý sýr se rovněž vyznačuje lehce podezřelým vzhledem.
Tyrophagus casei – tento roztoč je ve své domovině doslova hýčkán a oslavován, má svoji vlastní sochu v obří velikosti a dokonce i svoje vlastní muzeum.
Těm, co neustále kverulují proti malému zápachu či plytké chuti novodobých Olomouckých tvarůžků, nezbývá než doporučit návštěvu inkriminovaného muzea v Německu ve Würchwitz.
Holt co je pro jednoho extrémní gastroprasečina, může být pro jiného mimořádnou lahůdkou 🙂 . To ostatně potvrzuje i vysoká cena Milbenkäse.
Milbenkäse – muzeum – výroba: