Dobrý den Delin.
Tak si říkám, jestli jsem to nenapsala moc striktně. Přesně jak uvádí Klára, plísně jsou při výrobě sýrů ve zracích prostorách nejúpornější nepřítel. Spíš vyvstává otázka, o jaké typy plísní se konkrétně jedná, ale to bez rozboru nelze určit. Takže opravdu: drhnout, drhnout, drhnout :). Bohužel to nejde jinak.
S těmi oddělenými prostory to bylo míněno spíš v souvislosti s písňovými sýry. U těch je to bezpodmínečně nutné – prostě plísňové sýry do něčeho zavřít (hrnec, box …), jinak se plísně usadí prakticky na všech ostatních sýrech, spory expandují do prostoru a těžko se toho potom budeme zbavovat. To samé platí i u sýrů s mazem na povrchu.
Při ošetřování sýrů je také dobré dodržovat něco jako „pravidla černých a bílých provozů“. V praxi to znamená nejdříve ošetřit sýry bez plísní a mazů a pak se teprve věnovat sýrům plísňovým (otáčení ). V opačném pořadí, i když si mezi tím umyjeme ruce, obvykle to nestačí a plísně si dobrovolně můžeme přenést na „neplísňové sýry“ a je to zbytečně vytvořený problém.
Když doma vyrábím plísňové sýry, tak také po výrobě hrnec a veškeré náčiní včetně formiček dezinfikuji buďto v Savu nebo Ajatinu Plus. Jinak by se plísně při příštím použití hrnce + náčiní třeba na výrobu polotvrdého sýru zdárně přenesly. Kyselina na spoustu druhů plísní bohužel nestačí a nemusí stačit ani prosté vyvaření.
Se sýrařskými nátěry Vás celkem chápu. Taky se snažím sýry vyrábět převážně přirozeně, pouze někdy něco menšinově zavoskuji. Volně je to nejlepší :). Ale zas na druhou stranu, pokud někdo nemá vhodné podmínky, tak proč ne.
Pokusím se ještě něco vložit do vlákna o čištění.