Rádo se stalo :). Ještě jsem opravila chyby, jako třeba že mi editor neustále místo Candida valida přepisuje Canndida alila a také jsem tam asi dvakrát napsala uhličitan sodný místo hydrogenuhličitan sodný…
A děkuji za tip na uhličitan vápenatý. Podařilo se mi ho sehnat v lékárně, ale velmi záleží na vstřícnosti lékárníka.
Kdyby jste si vyráběl tvaroh metodou „průmyslového“, stojí zato si ohlídat pH sraženiny (4,4 – 4,6). Klidně 4,45. Je dobré, aby nějak nepřekysala a tvaroh ve výsledku nebyl vyloženě mazlavý. Potom je také dobré se zaměřit na dostatečné zalisování tvarohu => dostatečná sušina.
Jirko, kdyby vás zajímala ona jednodušší metoda výroby domácích syrečků s klihnutím tvarohu + očkování tvarůžkem, co je uváděna na internetu na různých kulinárních webech … Teď jsem si je průzkumně prolítla a asi jsem konečně zjistila, kde má čmelák žihadlo.
Vše nasvědčuje tomu, že snad úplně všichni kuchtíci vycházejí z původního postupu zveřejněném v Olomouckém deníku. Úplně by stačilo, aby tak učinil jenom jeden a další od něj opisovali. Příznačné je, že je ve výrobě úspěšný vždy pouze autor buďto s receptem bez hmatatelné fotodokumentace předmětu doličného a nebo rovnou drze prezentuje fotografii průmyslově vyrobeného sýru. Následně se syrečky nikomu nedaří. Proč asi? 🙂
Pravda je, že jeden člověk prezentuje na několika místech postup i s fotografiemi syrečků (nikoliv nakrojených). Vzhledem k dlouhodobému a častému máčení/ louhování syrečků ve vodě či pivu bych i věřila tomu, že i tuhý zkamenělý útvar nakonec nějak změkne a nějaké procesy proběhnou. A výsledný sýr může chutnat dobře.
V Olomouckém deníku je jako výchozí surovina doslova uvedena: sypký tvaroh – nejlépe domácí výroby.
A to je přesně ono. Olomoučtí uvádějí dobře „SYPKÝ tvaroh“, ovšem zjevně ne dostatečně blbovzdorně, když všichni bez výjimky ve svých receptech uvádějí jako základní surovinu „měkký tvaroh“ z obchodu a diví se, že to nefunguje.
Držím Vám palce, aby se syrečky povedly.
Mějte se hezky.
Inka
