Nejsem si jistý,zda sem můj příspěvek patří.Dostal jsem se na toto forum náhodou a velmi mně zaujalo zejména v oblasti sýrů.Můj děda měl hospodářství a vyráběl často takový velmi jednoduchý,ale vynikající sýr a říkal mu „klihák“.Já jsem tady pročetl o sýrech snad všechno,ale o tomto jsem se nedočetl.Vím,že odpověď bude někde uvnitř těch článků,ale přesto se zeptám.Jak takový klihák úspěšně vyrobit.Zkoušel jsem to s různě tučným tvarohem,nikdy se to nepovedlo.
Omlouvám se pokud jsem měl psát na jiném místě.
To je v pohodě, kam píšete. Už to někde je, pod tvarohem, syrečkama a homolkama. V článcích. JInak ale klihák nebo kližák, právě je vtip v tom, že stejně jako syrečky, nedělal se nikdy z tučného tvarohu, ale z oddučnělého. Mléko se sebralo na máslo, sebrala se smetana a pak teprve, z hubeného mléka se dělal klihák. V podstatě je to velmi prosté. Tvaroh se promíchá se solí a kmínem, napěchuje se – ne úplně, ale hezky napěchuje do kameninového hrnce a dá se do tepla, ke kamnům – přikrytý. Po určité době získá tvaroh ideální aroma a začne téci. Většinou se nejprve ten vršek promíchá s celým obsahem a pak nechá ještě pár dní. Pak se teprve začne odshora odebírat. Někdo to miluje, někdo to nemůže ani cítit :). Je to otázka osobního nastavení, správné nádoby, vychytání dobré teploty a dobře řízlého tvarohu. Čím větší teplo, tím je to rychleji, ale tím je říznější a ostřejší. Čím pomaleji, tím je jemnější.
Někdy také dávali do sena a říkali tomu spížkový sýr. Takto napěchovaný džbánek se schoval do nějaké fůry sena na půdu a až se k němu došlo, tak se snědl. Takže měl konstantní teplotu a byl značně vyzrálý.
Píšete, že jste zkoušel různě tučý tvaroh, chce to ale i možná různý tvaroh. Zkuste to někdy tak, že si vyrobíte nejprve tvaroh – mléko zasýříte syrovákou a pak teprve z toho tvarohu klihák. Nebo kližák. Druh tvarohu je také docela důležitý.