Úspěchy jsou pěkný, ale je potřeba se „chlubit“ i tím co se neúplně povedlo…a tak z jistých důvodů mě Mája přesvědčila abych se pustil do korbáčků. Já věděl proč se mě do toho nechce, nebyl jsem si totiž zcela uplně jistý tím postupem.
Takže podle recept na rychlou mozzarelu jsem do mléka nalil požadované směsi a čekal. Až po krájení sýřeniny šlo všechno v cajku. Tedy myslím. No a pak si myslím nastal problém. Začal jsem plácat rychlý recept s tím normálním a .. nevím. Každopádně jsem tedy slil syrovátku a sýřeninu jsem nechal 2,5 hodiny kysat. A to si nejsem jistej jestli se mělo stát, nebo jestli jsem měl pokračovat rovnou.
Sýry jsem tahal ze syrovátky, říkal jsem si že to bude lepší, ale kdo ví – teda ti co tomu rozumí tak ví. Já jakožto ignorant teorií..nevím:-) Nějakým způsobem jsem to vytahal. Když jsem si udržoval teplotu syrovátky dostatenčně velkou, tak to i relativně šlo. I tak jsem ale u toho cca půl kila stál asi hodinu. Možná dýl.
Výsledek je sice jedlý, chutná celkem .. asi dobře (já obecně moc korbáčky nemusím) ale vzhled a struktura se k těm známým celkem nerovnají. Však posuďte sami.
No asi spíš zůstanu u lisovaných sýrů. Ty mě baví víc! Člověk si tolik nepopálí ruce a i pracovní prostor mám většinou čistší. Ale tak, jelikož má Mája ty nitě ráda, tak to určitě zase zkusím. Trošku jinak a třeba se zadaří. Třeba si o tom trošku víc zase přečtu. Kdo ví.
Ale v sobotu / v neděli..zlato!
Jenže kdo má pořád čekat až to uzraje žeo:)