Markéto, děkuju za pochvalu, zkus to taky, to dáš 🙂
Kravičky mám nafocené, sýry taky, dám to do mikroblogu. Někdy 🙂 Mě trvá strašně dlouho, než něco napíšu, jednak pomalu píšu a jednak o tom moc přemýšlím, aby to bylo trochu česky a nakonec se do toho tak zamotám, že všechno smažu a píšu znovu.
Kláro, taky děkuju, jsem sama ráda, že to klaplo. S recepty v knížce je to jasný, je tam uvedené kultura ke každému receptu a když si to někdo chce dělat z něčeho jiného, tak se s tím musí trochu poprat.
Sýr je tentokrát vynikající, opravdu měkký, bez náznaku vrzání. Věděla jsem, že se do hodiny asi nevrátím, tak jsem dala syřidla ještě trochu míň.
Krávy na dálnici nebyly. Ještě nikdy. Zatím. Ale je to moje trvalá noční můra.
Jen jedna naše kraví důchodkyně si lehla (spíš asi upadla), tam, kde neměla a pak nemohla vstát. Museli jsme pod ní nastlat a překulit jí na druhý bok. Pak už vstala, jen jsme jí dostrkali zpátky na měkkou podestýlku. Naštěstí je to prťavý galowey a s věkem už není tak těžká. Nemáme nastlaný celý kravín, to by si zničily nohy, potřebují chodit po měkkém i tvrdém. Tahle už nemůže být venku, ta už se chce jen nažrat a ležet, poslední tele měla před pěti lety. No jo, kravičky, dokud jsou mladé a silné, tak je hej …