Milá Inko, to je zajímavé, co se jsem se o sobě při čtení vašeho příspěvku dozvěděla. Čtu poměrně pozorně každý příspěvek, ale až nyní jsem si uvědomila, jak může být pozornost ještě hlubší. V okamžiku, kdy jsem došla k větě, kdy se může do sýru přidat i čokoláda, má mysl zásadně zbystřila :D. Tyto sladko-slané chutě, pro některé státy celkem běžné, mají podle mě tu výhodu, že jsou dobře naučitelné. Nemyslím tak, že by se člověk musel donutit a něco si vsugerovat, ale že skutečně hrozně moc záleží na tom, jak moc jsme na ně zvyklí, to je přesné, co píšete, že v naší kultuře se moc neobjevují a to nejen u sýrů. Například horký křehký toust velmi dobře snáší právě sladko slané chutě. Vůbec u nás vlastně nepoužívám pro jiné státy notoricky známé kombinace, např. arašídové máslo s džemem (venku je to většinou s džemem z hroznů). Nebo skvělá kombinace chleba s osoleným máslem a velmi jemně krájenými jablky.
Osobně jsem se vždy trochu bála ovocných sýrů kvůli etapě zrání. Měla jsem strach z toho, jak se zachová ovoce v sýru, nikoli po stránce chuťové, ale právě kvůli plísním atd. Postupně strach vymizel :D. Určitě jsou skvělé i pro určitou krátkodobou změnu. díky moc za všechny vaše materiály