Tak uznávám, že jsem se asi moc nestrefila do nejvhodnějšího období :). I když u nás letos slepice dokonale zmátlo počasí. Stále chodí v letním hávu a pravidelný podzimní převlek lehkovážně odkládají na později. Doufám, že to do zimy nějak stihnou :). Holomráz bych jim opravdu nepřála.
Trdelníková mánie valící se ze všech stran, nás s blížící se zimou bohužel asi zase čeká. Když jsem je viděla prodávat ve zjevně zmenšené variantě za 90 Kč, to snad nemohli ani myslet vážně… V létě jsme trdelníkové těsto pekli na ohni jako zálesácký chleba, namotané na klacku nezálesácky obaleném alobalem. Je to sice velká legrace, ale nijak „neproveditelně“ složité to není, jak rádi tvrdí prodejci – bez stroje se to vyrobit nedá; tajné receptury, tak složité, že to nikdo doma nemůže namíchat, zvláštní ingredience které nejsou nikde běžně k sehnání…. Celé zahalené do tajemna jak hrad v Karpatech :). Je to stejné, jako šílenství kolem originál Medovníku, i když autorka – majitelka licence sama otevřeně přiznává, že na něm nic zvláštního není, na Ukrajině se v domácnostech peče běžně a i v českých kuchařských knihách nějaké recepty na medové a plackové dorty jsou. Problém je kategorie sedmilhářů, kteří úmyslně napínají dav tím, že v něm jsou nějaké zvláštní ingredience, které tady nikdo nemůže sehnat a vymýšlejí si všelijaké nemožné blbosti :). Přitom každá bača na Ukrajině ví, že Medovik jsou upečené slabé medové placky – v podstatě perníkové těsto bez koření, promazané pouze zakysanou smetanou nebo maximálně s 40% šlehačkou nevyšlehanou úplně do tuha. Někdy je docela legrace pozorovat, na co všechno jsou lidi ochotni naskočit. Tak jsem si říkala aspoň s tím Trdelníkem kdyby si třeba někdo chtěl vyrobit doma, něco z důvěryhodných zdrojů :).
P.S. Blahopřeji k vydání Domácího mlékaře, je fajn že se Vám kniha podařila vydat :).
Inka